Boží mlýny melou pomalu. V případě zesnulého Vasila Biľaka ale vůbec ne "jistě". Vasil Biľak, poslední z pěti signatářů dopisu z roku 1968, žádajícího Moskvu o vojenský zákrok proti vlastní zemi, zemřel v požehnaném věku 96 let v bezpečí své vily na dobré bratislavské adrese, kde nerušeně sepisoval paměti.

To vše v zemi, která v roce 1991, kdy ještě byla součástí společného státu Čechů a Slováků, odhlasovala zákon o době nesvobody, v jehož prvním paragrafu stojí, že komunistický režim porušoval v letech 1948 až 1989 lidská práva i své vlastní zákony.

O potrestání prominentů okupačního režimu, kteří poté, co sovětské tanky převálcovaly s jejich souhlasem pražské jaro, nastolili v tehdejším Československu neostalinismus a lámali lidem páteř v celoplošných prověrkách jejich "postoje k bratské pomoci", se justice v České i Slovenské republice snažila marně přes dvacet let. Až jí z někdejších normalizátorů zůstali naživu jen dva: Biľak a o pět let mladší Jakeš. V případě Jakeše, který čelil obvinění z vlastizrady kvůli své účasti na jednání o kolaborantské vládě v srpnu 68, to čeští prokurátoři vzdali v roce 2003. Dlužno dodat, že zákon o protiprávnosti komunistického režimu tehdy v České republice platil právě10 let. Biľakův případ uzavřela bratislavská prokuratura s konečnou platností o osm let později. Dalšímu procesu prý stálo v cestě hlavně to, že nešlo ověřit pravost Biľakova podpisu, protože Václav Havel dostal v roce 1992 od Jelcina zvací dopis pouze v kopii a nikoli v originále.

Spravedlnost po listopadu selhala a následky pociťujeme dodnes. Nejde vůbec o to, že se Biľak a Jakeš nikdy neocitli za mřížemi. Jde o to, že celou tu dobu směli tvrdit, aniž by jim státní moc odporovala, že v srpnu 68 svou vlast nezradili, ale zachránili. To je i důvod, proč si dneska dovolí šéf KSČM a místopředseda sněmovny Vojtěch Filip bez problémů říct, že se, cituji, "dnešní doba dívá na zvací akt různými pohledy". Pohled přitom existuje jen jeden, tehdy i teď: vpád vojsk Varšavského paktu do Československa v srpnu 68 byl v přímém rozporu s mezinárodním právem. Zničil suverenitu Československa na dalších dvacet let. Zahynula při něm více než stovka Čechů a Slováků. Byl to zločin, za který měla řada lidí přímou zodpovědnost. Vasil Bilak, který zemřel jako bezúhonný občan v noci na čtvrtek, k nim patřil zcela určitě.

Za normalizace se o Biľakovi tradovalo, že měl na svém krejčovském výučním listě poznámku "nepouštět na saka". Co by asi tak měli mít na svých vysvědčeních napsáno všichni ti soudci a vyšetřovatelé, kteří dostali po listopadu jeho případ na stůl?!