19.4.2024 | Svátek má Rostislav


PRÁVO: A etika pláče...

18.9.2018

Česká televize uvedla v pondělí v rámci pořadu Reportéři ČT případ senátorky profesorky Sykové, která vedla v minulých letech výzkum tzv. kmenových buněk. Doporučuji shlédnout.

Meritum pořadu nebylo o výsledcích výzkumu, ale o jejich aplikaci u nemocných s chorobou, která se jmenuje amyotrofická laterální sklerosa. Jde zjednodušeně řečeno o neurodegenerativní neurologické onemocnění postihující míšní buňky, které postupně odumírají. To zapříčiňuje postupně ochrnutí nemocného a ve finále jeho smrt. Choroba postihuje prakticky všechny věkové skupiny, délka trvání nemoci je maximálně pět let, i když jsou známy ojedinělé případy delšího přežití. Není znám původce této nemoci, stejně jako lék (v současnosti jediný medikament na trhu se jmenuje Rilutek, který však prodlouží život nemocného jen o měsíce).

Podstatou úvahy léčby kmenovými buňkami (tedy nejen u této nemoci) je představa, že kmenové buňky odebrané nemocnému se podaří „přeprogramovat“ a ty poté nahradí vadnou tkáň. U této nemoci zatím nebylo nikde na světě prokázáno, že by tato léčba statisticky zlepšila osud nemocných. Což samozřejmě neznamená, že by se tato metoda neměla dále zkoušet a hledat další možnosti, jak odvrátit tragický osud nemocných (na tuto chorobu, jak známo, zemřel i bývalý premiér Stanislav Gross).

Za těchto okolností je samozřejmě správné, že se o to pokouší specializované pracoviště, jež by mělo mít s tímto způsobem léčby největší zkušenosti. Všude ve světě se testují podobné postupy, a to za dodržení všech etických norem, plné informovanosti a souhlasu pacientů či jejich příbuzných.

Co je však předmětem oprávněné kritiky, bylo v tomto případě podmiňování léčby složením „dobrovolného“ daru společnosti, v jejímž čele stála profesorka Syková. Jak v pořadu správně říká přednosta Ústavu etiky 3 LF Marek Vácha, žádná podobná léčba nesmí být podmiňována podobnými „dary“. Docházelo by totiž k jisté selekci na ty, kteří na uvedenou léčbu peníze mají, a na ty druhé, kteří prostě požadovaný obnos (v uvedeném případě 150.000 Kč za jednu aplikaci) neseženou. V pořadu dokonce zaznělo, že k platbě byli nuceni i ti nemocní, kteří byli do studie zařazeni oficiálně, tedy v režii daného pracoviště. V žádné společnosti, která si říká vyspělá, by tento faktor - tedy peníze a potažmo léčba - neměl a nesmí hrát žádnou roli.

Po zjištění všech okolností byla profesorka Syková odvolána z vedení Ústavu experimentální medicíny, byla vyloučena z Učené společnosti při AV ČR. Ve zmíněném pořadu dostala možnost se k uvedeným faktům vyjádřit, což odmítla. Jsem si jist, že pokud by byla o svém postupu a o správnosti svých postojů přesvědčena, tuto možnost by nepochybně využila.

V každé slušné společnosti by byl podobný jedinec vyřazen jak z odborných kruhů (což se již naštěstí stalo), tak i ze všech veřejných funkcí. Můj dědeček by v podobném případě pronesl větu, že jí haňba nefackuje. Paní profesorka Syková však jako senátorka za klub ČSSD nyní kandiduje za stranu, která má daleko větší šanci na úspěch svých kandidátů - tedy hnutí ANO 2011. Zdá se, že někteří lidé mají hroší kůži a laťku svého etického cítění mají posunutu do neměřitelných hodnot.

Tvrdím, že každý hlas pro uvedenou kandidátku do Senátu za Prahu 4 je hlasem pro amorálnost.

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora