PRAHA: Věrohodnost města v ohrožení
Arogance a populismus
Jsem zastáncem dokomponování výškových staveb na Pankráci a nesdílím obavy památkářů a jiných z poškození panorama Prahy či ztráty statutu památky UNESCO. Zbytečná hysterie kolem pár vyšších domů (žádných mrakodrapů, ty musí mít aspoň 50 pater), které měly doplnit vykotlanou siluetu třech domů zděděných od minulého režimu, ale nevyvolala vystoupení žádného politika ODS na ochranu města. Bohužel se ani žádný z nich nezastal kvalitního návrhu Richarda Maiera a Johny Eislera. Zato takřka po půl roce od ukončení mezinárodní soutěže na novostavbu knihovny se mezi nimi pražskými zastupiteli objevili experti na urbanismus, architekturu a památkovou péči. Tito populističtí noví bojovníci za génia loci města se najednou předhánějí ve snaze zachránit Prahu. Proč?
Jde o snahu zalíbit se arbitru elegance z Hradu, který vyhrožuje tím, že stavbě zabrání vlastním tělem, nebo jde o předvolební projevy v rámci blížící se vnitrostranické volby předsedy pražské ODS? Jde o nedostatek soudnosti a sebereflexe, nebo jde o projev arogance a zpupnosti? Nebo něco horšího – že se NK prostě nedá zapojit do klientelské sítě v Praze?
Není to tak dávno, kdy vládnoucí politici rozhodovali nejen o tom, co se bude v Praze stavět, ale také o tom, co smíme číst, na jaké filmy se smíme dívat a co si můžeme myslet. Rád bych připomněl, že u nás panuje již takřka 18 let demokracie a že cenzura neexistuje. Donedávna se dokonce jakákoli omezení developerů a jejich staveb považovala za zpozdilou a bláhovou snahu levicových regulátorů volného rozvoje města. Vedení města podpořilo třeba přestavbu kasáren na Náměstí Republiky, kterou já osobně považuji za výraznou devastaci prostředí památkové rezervace, a podobně.
Není totiž rozhodující, zda se návrh knihovny někomu z politiků líbí či nikoli. Jde o princip, že politici nesmí zasahovat do těchto procesů nad rámec zákonného rámce: ve stavebním řízení, v zadání veřejné soutěže, při definici využití území v územních plánech atd. To je role místní samosprávy. O kvalitě architektury se mohou přít jako jedinci, osobní názor jim nikdo brát nemůže, ale nesmí své postavení zneužít.
Špatná zpráva světu
V nedodržení závazných usnesení, v neprůhlednosti chování veřejné správy, v nepředvídatelnosti chování zástupců města vidím tu zcela nejhorší zprávu světu, především investorům a developerům. Cokoli si s námi dohodnete, nemusí platit. Když budeme chtít, popřeme usnesení a dohody, které jsme uzavřeli. Utratili jste miliony za přípravu stavby a mysleli jste si, že začnete stavět? Vypůjčili jste si finance na stavbu, podepsali jste smlouvy s dodavateli? Vaše chyba. My jsme jen změnili názor. Máte usnesení rady a zastupitelstva? Cár papíru.
Otázka, zda se někomu líbí nebo nelíbí knihovna, není důležitá. Architektura staveb nemůže být předmětem referend, stejně jako není předmětem referend způsob léčby rakovinného nádoru. V referendu lze případně odmítnou stavbu knihovny jako takové a třeba i zrušit tuto instituci!? K ovlivnění staveb slouží správní řízení a další demokratické nástroje. Ne kličkování a nepoctivé jednání. Primátor Bém veřejně vyjadřoval podporu celému projektu přes dva roky, byl členem mezinárodní poroty a měl plnou pravomoc ovlivnit rozhodování o vítězném návrhu. Ještě při oficiálním vyhlášení výsledků se stavěl za Kaplického návrh. Staly se snad rozporné reakce občanů motivem pro opačný postoj?
Mezinárodní skandál Praze nehrozí, ten již totiž nastal a neohrožuje její jméno jenom v odborných kruzích – mezi architekty a odbornou veřejností, ale ohrožuje Prahu jako důvěryhodné hlavní město demokratické země. A to vše v době, kdy se Praha snaží přesvědčit MOV, že je seriózním uchazečem o pořádání letních olympijských her již v roce 2016. Co když ale bude nějaký prezident proti? Nebo se v průzkumech ukáže, že si voliči konání OH vlastně ani moc nepřejí, či dodavatelé nebudou ochotni financovat skutečnou pražskou chobotnici, změní pak zastupitelé názor a olympiádu nakonec odmítnou?
HN, 15.10.2007
Autor je bývalý pražský primátor
