PRAHA: Smutný odraz vlády Pavla Béma
Zkrátka, kdyby to bylo na Bémovi, Ježek už by nemohl ani do samoobsluhy na nákup. To vše na základě papíru, který Bém pravděpodobně ani nečetl. Ví se o mně, že jsem pro stavbu Kaplického knihovny, ale na druhou stranu jí nemusím mít za cenu porušení zákonů nebo předpisů. Jenže jakých předpisů? Dejte mi týden, sbírku všech evropských nařízení a směrnic, dva dobré právníky a dokážu vám, že za jistých okolností je v Evropské unii protiprávní i kýchnutí.
Ježek hrál vabank a rozhodl se knihovnu postavit. Možná udělal i nějakou chybu, ale rozhodně neudělal nic, co by se už někdy nestalo. Měl vizi a pokusil se ji prosadit. Možná se i egoisticky pokusil, aby po něm něco zůstalo. Až jednou odejde z funkce primátor Bém, nezůstane po něm v Praze nic trvalého či hodnotného (nepočítáme- li díru v zemi na Letenské pláni) a do historie vejde jako jeden z těch podprůměrných úředníků bez fantazie Koukalova typu, kteří funkci měli jako výtah k moci nebo příjemný zdroj peněz, a to i do budoucna. V tom lepším případě. V tom horším se rozhodne zanechat ve městě stopu své osobnosti. Což při kvalitě osobnosti Pavla Béma může být něco mezi ostudou a katastrofou. Tak jako tak, aféra s knihovnou nepadá na hlavu Vlastimila Ježka, rozhodně ne tak, jak se Bém snaží předstírat.
Je jen smutným odrazem doby vlády Pavla Béma, kdy se problémy neřeší věcně a přímo, ale podle toho, co zrovna vyhovuje mocenským zájmům primátora v jeho straně a kdy se názory mění bez ohledu na věcnou stránku věci nebo zájmy města doslova ze dne na den. A že někdo jako Pavel Bém, muž který nechá řídit kulturu a cestovní ruch ve městě jako je Praha něco (schválně nepíšu někoho) tak bezcenného, jako je Milan Richter, poučuje ostatní o manažerských selháních, je už jen takový roztomilý paradox...
