11.7.2020 | Svátek má Olga


PRAHA: Na Smetanově nábřeží „idylka“

15.6.2020

„Dnes jsme se na Smetaňáku setkali u odstraňování city bloků s předsedou klubu TOP 09 panem Pospíšilem a starostou Prahy 1 Hejmou. Máme za sebou dlouhou řadu jednání a mám radost, že se nám daří nacházet společnou vizi: zbytná tranzitní doprava na Smetanovo nábřeží a na Malou Stranu nepatří.“ Tolik slova pana Scheinherra, člena Rady hlavního města Prahy.

Když jsem to četla, po celé anabázi se zatarasením jednoho jízdního pruhu Smetanova nábřeží, měla jsem pocit, že by si snad pro některé lidi z Magistrátu měli přijít chocholouškové.

1/ Nevím, co je to Smetaňák. To slovo slyším opravdu poprvé a nevím, kdo je vymyslel - češtino, braň se!

2/ Kancléř Schmit (Spolková republika Německo) kdysi řekl: „Má-li někdo vizi, zavolejte doktora.“

3/ Co je to zbytná tranzitní doprava? Nákladní tam nejezdí, čili osobní?

4/ Likvidace té nesmyslné uzavírky, včetně posílení nekalé konkurence množství okolních restaurací zásahem radních, to vše něco stojí. Nakonec „hoši“ z Magistrátu (nezařazovat mezi ně starostu Hejmu, ten se bránil) přišli na to, že je to všechno hloupost, a bariéru city bloků nechali odstranit.

5/ Kdo celou akci vyčíslí, kdo ji zaplatí a kdo bude po zaplacení nákladů shozen z balkonu na Mariánský plácek?

To je ale pouhá jedna ukázka absolutní nekoncepčnosti přístupu současné a také minulé „velké“ radnice Prahy. Programové cíle Rady hlavního města není problém napsat. Papír snese leccos. Kde je ale systematický přístup k problémům hlavního města (že jich není málo) a kde jsou návrhy konkrétních řešení, uveřejněných např. v záměru té které konkrétní akce, přijatém na jednání rady hlavního města? Nic, nic, nic… Výsledek: city bloky na Smetanově nábřeží.

Nápady poletují, radní je lapají, zachycují a šup! Už je tu realizace. Žádný program, žádná myšlenka, žádný návrh či dokonce odoponovaný názor. Natož pak předběžné upozornění nedaleko bydlícím obyvatelům.

Dalším krásným příkladem může být Malostranské náměstí. Je to prostor, kudy jezdí tramvaje a hlavně tam parkovala auta. Poté, co za starosty Prahy 1 Hejmy byla dokončena Malostranská beseda, bylo možno uvažovat i o lepším, účelnějším a estetičtějším využití prostranství. Ale bez jakékoli úvahy, studie, projektu byla „vyhozena“ parkující auta, tehdejší paní radní (volební období 2014-18) prohlásila po vyklizení náměstí, „že se třeba může vypsat referendum o formě náměstí a mohly by tam být i farmářské trhy“. Ty asi proto, aby si poslanci měli kde koupit svačinu. A pak se dlouho nic nedělo. Pouze se objevily po rozžhaveném, sluncem zalitém náměstí různě poházené židličky. Ti, kdo se na nich usadili se svými tablety, neviděli pro ostrý sluneční svit na obrazovce vůbec nic. Ten starý strom, který snad přežije, se asi diví.

Ale diví se i Pražané. Praha není žádný Vystrkov či Horní Dolní. Je to metropole s 1,3 milionu obyvatel. (Záměrně nezmiňuji turisty, protože město by mělo být hlavně pro své obyvatele a problém přehnaného turistického bloudění uličkami a hospodami Prahy snad alespoň trochu vyřeší stávající korona-doba. A už vůbec nezesměšňuji starosty malých obcí, kteří by si takové „řádění“ na svých malých radnicích nemohli dovolit. Jsou totiž svým sousedům daleko blíž, než obyvatelé velkých měst svým radním a také mají podstatně méně peněz v rozpočtu.)

Spravovat více jak milionové město není snadné a ať může mít kdokoli jakkoli dobré úmysly, ty nestačí. Musí se to prostě umět. To znamená, že ten, kdo se odváží usilovat o jakoukoli pozici v samosprávě hlavního města, musí dobře znát stávající situaci, směr, kam chce město posouvat, způsob, jak to dělat, musí si uvědomovat časové souslednosti a v neposlední řadě musí vědět, co tomu všemu řeknou obyvatelé. Ti se sice vyjadřují ve volbách (volí Pražané, nikoli turisté), ale z krásných hesel neznámých tváří jsou mnohdy tak okouzleni, že nedomýšlejí jejich schopnosti a kompetenci.

Praze se stalo už minimálně dvakrát, že neměla šťastnou ruku na vedení města (vzpomeňme i na primátora Hudečka a děti povalující se po Smetanově nábřeží na kobercích položených na chodnících, a na ucpanou Karmelitskou ulici na protějším břehu Vltavy v rámci pouze jednoho víkendu). Výsledkem jsou směšné akcičky, nahodilé kroky tam a zpět, jednání zastupitelstva, která nikam nevedou, ale probíhají dlouho do noci.

City bloky na Smetanově nábřeží se mohou jevit jako okrajová záležitost. Nakonec byly odstraněny a prý konec dobrý, všechno dobré. Ale jaký nápad se příště urodí v které pražské pomazané hlavě? Každý řidič, když popojíždí třeba Ječnou ulicí, krok za krokem vedle narvané tramvaje, by si toto vše měl uvědomit a měl by na to vzpomenout při volbách. Jsou totiž města, kde se podobné situace řeší a jsou vyřešeny. Okruhy kolem měst (i mnohdy posmívaná Moskva má tři úrovně okruhů), průjezdní komunikace kolem řek či v tunelech pod městem, o množství možností parkovat pod zemí ani nemluvím. Taková města neřeší situaci džihádem na řidiče, ale považují je za součást života města. Nikoli privilegovanou, ale rovnoprávnou.

Život ve velkých městech nemusí být horor. Proto ale musí mít vedení, které je schopno problémy svých obyvatel řešit. Bez humbuku, bez velkých tiskovek, ale k jejich spokojenosti.

Smetanovo nábřeží

Smetanovo nábřeží dnes (foto Jiří Wagner)








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.