Každý se dnes předhání v tom, jak zatraktivnit naše města. Tu pro turisty, tu zase pro zahraniční investory, často pro ty, kteří jsou nejvíce slyšet a vytvářejí největší tlak (ekologové, aktivisté apod.) a Bůh ví pro koho ještě. Jistě, je to důležité a patří to ke koloritu městského života, ale v první řadě by města včele s Prahou měla být atraktivní a přívětivá pro lidi, kteří jsou v nich doma. On je to takový automatismus – narodil ses tu, bydlíš tu, budeš tu fungovat i nadále, neb ti nic jiného v důsledku nezbývá, nebo nemáš čas permanentně manifestovat. Krásný příklad – naše hlavní město. Že je Praha sedmým nejbohatším regionem v Evropě, je sice skvělá zpráva, ale dokud z toho nebudou těžit samotní Pražané, je něco špatně. A oni v realitě všedního dne netěží, nebo přesněji řečeno, určitě ne velká většina.

Nechci, aby se mladé rodiny stěhovaly z Prahy. Není to problém jen dostupnosti hypoték, ne každému se povede udržet manželství a plná polovina dětí se rodí mimo něj. Pro samoživitelku je vlastní bydlení v Praze nereálný sen. Měli bychom pomoci i podporou nájemního bydlení. Chci, aby každý nový bytový developerský projekt měl byty i pro obec (v rámci plánovacích smluv), které by právě sloužily mladým rodinám. Pro mnoho mladých rodin aktuálně představuje bydlení ve velkých městech a především pak v Praze nedosažitelný luxus a tak se není co divit, že se stěhují za hranice měst. V našem hlavním městě je to zcela evidentní, když se podíváme na ohromný nárůst počtu obyvatel v prstenci kolem Prahy. To pak následně zahušťuje dopravu. Přitom když někdo v metropoli zůstane, jde v každém druhém případě o člověka žijícího na sídlišti. Ty se ale zakonzervovaly a až na výjimky zůstaly v podstatě na úrovni 20. století.

Oživení sídlišť není žádná utopie, jen se na to musí chytře. Žádné megalomanské projekty, žádná další výstavba, akce na efekt nebo dokonce zahušťování vnitrobloků. Mluvím o rekonstrukcích dětských hřišť, abychom se tam nebáli pouštět naše potomky, mluvím o budování venkovních posiloven, abychom si tam mohli protáhnout těla, ale především o celkových revitalizacích vnitrobloků, aby se z nich stalo místo, kde se lidé budou setkávat a nebudou muset jezdit do jiné části města. K tomu přispějí i takové věci, jako jsou griloviště nebo komunitní zahrady. Smysluplné by jistě bylo také vytváření sportovního zázemí pro děti, které by mohlo navazovat na myšlenku Sokola, aby rodiče mohli svoje děti vypustit před panelák a věděli přitom, že nespadnou do jámy, že se nezraní nebo se neztratí.

Jednoduše řečeno, sídliště vždycky na sobě měly nádech něčeho podřadného, ale to tak vůbec být nemusí. Naopak, mnoho domů se modernizuje, prostředí se revitalizuje, obnovuje a zavádí se nová zeleň. Velkým bolavým místem jsou stovky a tisíce aut, která ucpávají ulice a často v případě havárie nebo požáru se záchranáři nemohou dostat na místo. Jenže, co s tím? Garážové domy zahustí zástavbu či zmenší plochy zeleně, podzemní garáže jsou zase finančně náročné.

Ano, jednoduchá řešení neexistují, jen je třeba sídlištím věnovat pozornost, energii a finanční prostředky. Ze sídlišť lze udělat dobré adresy pro rodiny s dětmi i pro seniory. Přitom není zapotřebí hned utrácet miliardy.