Bývalý ministr životního prostředí a stále ještě místopředseda ODS Pavel Drobil se svým advokátem Tomášem Sokolem prý připravují dvacetistránkové podání na bývalého ředitele Státního fondu životního prostředí Libora Michálka. Michálek totiž na konci loňského roku tvrdil, že Drobilovi podřízení se měli podílet na přípravě značně předraženého projektu na rekonstrukci Ústřední čistírny vod v Praze.

Ze tří miliard, o které by zakázka byla předražena, mělo jít půl miliardy do černých financí ODS. V prosinci Drobil ztratil nervy a pod tlakem skandálu raději odstoupil z ministerské funkce. Rodná ODS ho ale podržela a ponechala mu místo místopředsedy. A teď tedy Drobil vyráží do protiútoku. „Ještě nejsme rozhodnuti, zda to bude trestní oznámení či občanskoprávní žaloba, jisté ale je, že se proti slovům Libora Michálka chci bránit," řekl Hospodářským novinám. Bude to hodně zajímavé.

V anglicky psaném dopise Generálního direktorátu Evropské komise pro regionální politiku, shrnujícím výsledky expertního jednání o pražské čističce ze dne 10. března 2011, vyjadřují zástupci EK údiv nad těžko vysvětlitelným rozdílem v navrhovaných investičních nákladech předložených alternativ řešení rekonstrukce čističky. Nevděční bruselští byrokraté si totiž dovolili po pražských kouzelnících s čísly přepočítat náklady na různá řešení problému. A aby bylo co porovnávat, zlomyslně jim dali společný jmenovatel – kolik která varianta stojí při stejném konečném objemu vyčištěných odpadních vod. A tak chtějí po Praze a ministerstvu, které má do Bruselu předložit žádost o dotaci, aby se přestalo plácat a na stůl se dala tvrdá čísla. Z pěti alternativ dvě rovnou vyhodili a jsou ochotni se ještě posledních pár týdnů bavit o posledních třech. – alternativa 3C, což je modernizace stávající staré čističky, alternativa 4, což je výstavba takzvané nové vodní linky a následující rekonstrukce staré čističky, a nakonec alternativa 5, což je obrácená čtyřka, tedy nejprve zrekonstruovat starou čističku, počkat si, jestli to bude stačit, a když ne, tak teprve potom postavit novou vodní linku. Některé českou stranou předložené propočty pak experti EK označili rovnou za pochybné („doubtful“).

Vyjádřili také údiv nad tím, proč Praha nesplnila slib a předložila podrobněji zpracovanou dokumentaci pouze k jediné z alternativ a ne ke všem, jak slíbila. Světe, div se, šlo o variantu 4, kde je nejvíce betonu a nejvíce se „toho“ dá schovat. Mrzký bruselský byrokrat chce vysvětlit, proč investiční náklady varianty 3C jsou při dosažení stejného objemu čištěné odpadní vody 2,9 miliardy korun, kdežto u varianty 4, kterou tak vehementně prosazuje Praha a prosazoval právě Pavel Drobil, je to deset miliard. Kdyby tedy Praze nevládla betonářská koalice ODS a ČSSD, mohla by vyčistit svoje splašky za méně než třetinu z požadovaných peněz. Jenomže na nové technologii a pouhém prohloubení nádrží se přece nedá vydělat. Nejsou právě tady ony Drobilovy tři miliardy?

Jsou i jiné dokumenty prokazující neochotu a neschopnost vedení radnice změnit smlouvy se společností Veolia, na kterých stále ještě mohou všechna jednání o poskytnutí dotace Evropské komise zkrachovat. Pavel Drobil také ví o právních posudcích z roku 2008, podle kterých jsou všechny tři navazující smlouvy a jejich dodatky uzavřeny v rozporu s českým i evropským právem. Jenomže Veolie je dodnes nedotknutelná. O tom, jak a za kolik si při jejich prosazování notovali Pavel Bém a Jiří Paroubek, se vyprávějí legendy. Česká strana musí poslat žádost do Bruselu nejpozději do konce června. Potom už nebude možné ji zpracovat a poskytnout dotaci tak, aby byla vyčerpána do konce dotačního termínu v roce 2013...

Všechny dokumenty jsou samozřejmě panu Michálkovi k dispozici. A primátor Svoboda by mohl přestat lhát – anebo by alespoň mohl přestat utajovat informace o skutečném průběhu jednání s Evropskou komisí...

Autor, bývalý disident a novinář, učí na New York University v Praze

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem autora)