„Volební lístek“ pro volby do Zastupitelstva hl. m. Prahy, to je letos osm stran formátu A2, neboť o 65 křesel se uchází celkem 1786 kandidátů. Ve srovnání s předchozími volbami to je 50% nárůst v počtu subjektů, počet kandidátů se zvýšil o více než 66 %. Nezkoumal jsem situaci v jiných městech, ale podle toho, co pozoruji, je situace v podstatě všude stejná.

Jistou pomoc nabízejí i „volební kalkulačky“, ty však počítají s tím, že jednotlivé strany i hnutí se budou snažit své programy po volbách i dodržet. Že jde o fatální omyl, lze ukázat např. na Zákonu o zveřejňování smluv. Sepsal jsem proto pět podmínek, které by měl správný kandidát do zastupitelstva splňovat, abych ho mohl volit:

1. Už dnes musí vědět, jaké budou jejich kompetence. Ani naprostý zelenáč na komunální scéně by neměl mít heslo „Více peněz pro Prahu 4, méně magistrátu“. Zcela nepřijatelné ale je u letitých radních a starostů jednotlivých městských částí, kteří se tak zřejmě snaží si udržet své židle pod novým logem. Podobně na mě působí snaha levnější MHD (či dokonce MHD zcela zdarma) ve chvíli, kdy pražský dopravní podnik musí splácet tramvaje či úsek metra a město Praha pak tunel Blanka. (Nehodnotím přitom investice jako takové, ale to, že Praha dnes opravdu nemá peněz nazbyt, takže sliby by měly být zasazeny do ekonomického rámce.)

2. Rozhoduje se na základě ověřených faktů, nikoliv mýtů či přání některých skupin. Jako příklad mohu uvést tzv. nízkoemisní zónu, která se v Praze chystá, přestože např. v Německu jsou tyto zóny považovány za neúčinné a drahé. Změny kvality ovzduší se totiž pohybují v rámci chyby měření, není přihlédnuto k jiným faktorům, navíc tyto zóny vyžadují poměrně značný aparát na vydávání povolení a následnou kontrolu zóny (viz např. studie německého autoklubu ADAC). V Praze se přitom zóna nedotkne rezidentů (budou mít nárok na výjimku) a vozidel MHD.

3. Pokud už jako radní či zastupitel pracoval, pracoval s delším horizontem, než je jedno volební období. Nebude tedy překvapen, kolik nových prvňáčků se hlásí do prvních tříd, protože už musel zaregistrovat zvýšený zájem o školky a ještě dříve vyšší počet narozených dětí. Problémy, které s umístěním dítěte do školy měli někteří rodiče v Praze, tak byly naprosto zbytečné, neboť radnice měly celých šest let na to se připravit, a nebudu tedy volit ty, kdo už jednou správu obce zanedbali.

4. Řeší příčiny problémů, nikoliv jejich symptomy. Příkladem budiž nezvládnuté kapacity záchytných parkovišť kolem Prahy a snaha řešit problém dalším rozšiřováním rezidenčních parkovacích zón. Člověk, který v Praze pracuje (a jeho zaměstnavatel odvádí do rozpočtu města nemalé peníze), místo rychlého odstavení vozu na P+R hned u metra musí objíždět blízká sídliště a hledat, kde může zaparkovat. (Schválně, kolik volných míst je na P+R na Zličíně a Nových Butovicích v pracovní dny v 7:30?) Další zóny pouze odsunou tato auta dál od metra – s následným rozšířením parkovacích zón do nových, dosud bezproblémových lokalit.

5. Dělá svoji práci pečlivě a ve prospěch obce. Určitě sem ale nepatří ani dlouholeté krytí dění na magistrátu z pozice předsedy kontrolního výboru, ani obohacení češtiny o nový význam slova „kulich“ a pochopitelně ani probíhající šetření Evropské komise kvůli předraženým nákupům zdravotnické techniky. Nepůsobí ani dobře, když kandidát či hnutí slibují udělat něco, na co už měl dost času i kompetencí, ale přesto to neudělal. Nelze tedy zde nevzpomenout na výroky, že na korupci a plýtvání ročně padne 200 miliard korun (a návrh státního rozpočtu ukazuje, že se v tomto směru nic nezměnilo), nebo vývoj kolem zveřejňování smluv veřejné správy na internetu.

Nemyslím si, že by se jednalo o podmínky nesplnitelné. V zastupitelstvu prostě chci takové lidi, kteří mají zdravý rozum a budou ho používat i ve prospěch Prahy.

Začal jsem poslední podmínkou a vyškrtl všechny kandidátky s lidmi, kteří páté podmínce podle mě nevyhovují, ať jsou na jakémkoliv místě listiny. (Nebudu riskovat, že volba primátora dopadne jak ta starostenská na Praze 5 v roce 2006.) Zde vypadlo 21 kandidátek. (Ano, na tolika kandidátkách jsem našel jména, která jsou pro mě nevolitelná. Naštěstí byla poměrně vysoko, takže „lustrace“ listin dost odsýpaly.)

Dál už to šlo rychle. Celkem po 15 minutách mi zůstaly v ruce dvě kandidátky, mezi kterými se teď rozhoduji. Jsou na nich lidé, kterým mohu důvěřovat, a obě uskupení mají podle mě rozumný program.

I v pražské politické džungli se tedy lze rychle orientovat. Stačí si vzpomenout, co má každá usměvavá tvář z billboardu za sebou, případně co vše je ochotna slíbit (a hned po volbách na vše zapomenout), jen aby od vás získala hlas. A pokud máte horší paměť, vypomůže váš oblíbený vyhledávač. Jde totiž opravdu o hodně - každý rok.

Převzato z blogu autora