Je angažmá vicepremiéra Čunka ve věci Národní knihovny spíše sympatické, anebo rozčilující? Zdá se být především podezřelé, protože šéf lidovců má svých starostí dost a v dohledné době ho čeká závěrečné kolo v ringu s kolegou ministrem Schwarzenbergem. Celá věc svádí k vtipkování, protože sehnat finance zde slibuje muž, který nemá jasno ani ve svých vlastních účtech.

Lidoveckému předsedovi jsou asi celá knihovna i s architektem Kaplickým ukradení, ale chce voličům ukázat, že „to jsem prostě já, věčný potížista, který se nebojí nepříjemností“. Jsou to pořád lepší nálepky než „korupčník“ či „rasista“. No a taky je to další šance zašťourat si v ODS, s kterou vede zvláštní zákopovou válku.

Taktika těch, kteří stavbu na Letné nechtějí, je dobrá, ale nedůstojná. Nikdo nemá odvahu říct jasné slovo, a tak se hledají zástupné důvody, případně se vyčkává. Čas hraje proti stavbě. Je nepochybné, že Vlastimil Ježek udělal řadu formálních chyb a jeho postup má mnohé nedostatky. Ale každý, kdo někdy stavěl s povolením úřadů aspoň kadibudku, dobře ví, že formální pochybení lze najít vždy.

Vlastimil Ježek našel na pražských katastrálních plánech volný pozemek, získal pro stavbu knihovny finanční příslib a uspořádal architektonickou soutěž.

To vše je na jednoho člověka úctyhodný výkon. Ježek je bezesporu schopný organizátor, stratég a vlastně i politik.

Ano, žádný z jeho kroků není neprůstřelný ani nezpochybnitelný, ale Ježek počítal s veličinou zvanou „dobrá vůle“. Kdyby ji městští úředníci či lépe řečeno politici měli, na Letné by se dnes už kopaly základy.

Celá věc se má poměrně jednoduše.

Nesouvisí zas tak moc s potřebami knihovny a bezprizorními knihami.

Kdyby to tak bylo, tak za peníze, které Ježek získal, dnes už možná stojí někde na kraji Prahy funkční a plně vyhovující, zároveň však zcela přehlédnutelná a průměrná stavba. Když vidíme, jakým tempem zde rostou nejrůznější business centra a sídla firem, není to nereálná představa.

Ale v kauze blob nehrají hlavní roli knihy, nýbrž nápad „zapsat se do dějin“, a to za veřejné peníze. Je to úžasná a neopakovatelná příležitost zejména pro architekta. Knihovna by byla jeho životním dílem, a uražené poštěkávání a řeči „knihovnu si vezmu a postavím jinde“ jsou dětinské. Architektovi by víc slušela pokora, i když je zřejmé, že by na vývoji kauzy nic nezměnila.

Nejde však jen o architekta, ale i o ředitele knihovny (byl by pro mnoho následujících desítek let „tím ředitelem“) a také politiky, kteří by poskytli výše zmíněnou dobrou vůli a po dokončení stavby přestřihli pásku, aby pak byli „těmi politiky“. A koneckonců imy ostatní bychom se mohli cítit být „tou generací“, v jejíž éře vznikla v Praze další, ve své době sice kontroverzní, ale z dlouhodobé perspektivy nepochybně pozoruhodná a významná stavba.

Od Vlastimila Ježka to byl dobrý plán a měl naději fungovat, což dokazuje i to, že pražský primátor na hozenou návnadu skočil (byl by přece „tím primátorem“!), ale pak se něco stalo, návnadu rychle vyplivl a všechno se zadrhlo. Proč se tak stalo? Nevíme.

Možná je to však mnohem jednodušší a bylo to tak, že na sebe zase jako už mnohokrát narazily dvě party, z nichž jedna jsou ti „kapitalističtí pragmatici“, zatímco druhá „ušlechtilí intelektuálové“. A protože ta druhá objala ideu Kaplického knihovny celou svou širokou náručí a té druhé nenechala mnoho místa, rozhodli se to hoši z ODS zatípnout. Protože když můžou, tak proč by to neudělali.

Že by stavba extravagantní knihovny byla pro Prahu přínosem, není pochyb. Ale zůstává otázka, zda má extravaganci platit stát. V západním světě je to častěji tak, že stát takovým projektům pomáhá, ale hlavní investoři jsou soukromí. Ale zrovna tak vznikají i stavby financované výhradně z veřejných peněz, viz třeba nová londýnská radnice.

Líbilo by se mi, kdyby politici ODS řekli, že jejich důvody proti stavbě jsou právě ty principiální, že jejich programem je přece prosazovat malý, efektivní a téměř neviditelný stát. A k tomu nepatří extravagance a výstřelky. Bylo by to stokrát lepší než to současné trapné střečkování. Čunkův vklad by mohl být v tom, že je k tomu pohne.

LN, 31.5.2008

Autor je novinář