PPOV: Premiér sám sobě poradcem

Toť naše výzkumná otázka. Otázka hodná skupiny Monty Python pro svou absurditu (pitomost). V ČR však otázka, kterou přináší sám život veřejné správy.

Obecně
Nejprve tedy obecně o poradních a pracovních orgánech vlády. Důvěrně jsou v úřednické hantýrce nazývány „PPOV“. Líbivá zkratka, něco nám připomíná, budu ji používat pro navození atmosféry.

Vyjdeme-li ze stránek Úřadu vlády, zjišťujeme, že vláda má 37 kolektivních poradních orgánů typu rad a 15 dalších poradních a pracovních orgánů označovaných většinou jako „zmocněnci“. Takže se nám takto vyjevuje 52 PPOV jejichž vznik (a i případný zánik) je založen většinou na vládních usneseních. To však kupodivu a zdaleka není výčet úplný. Totiž kolektivní PPOV jsou zpravidla oprávněny zřizovat své vlastní výbory, komise apod. Tedy zřizovat vlastně P-PPOV (rozuměj Pod - Poradní a Pracovní Orgány Vlády). Varuji, že pokud byste se chtěli takto dopočítat a přičíst ony podvýbory a podkomise, dostanete se daleko přes těžko uvěřitelných 100 orgánů. Takový poznatek už může ohrozit ne-li Vaše duševní zdraví (to je v působnosti Národní rady pro duševní zdraví), tak alespoň zbytky důvěry v racionalitu veřejné správy (působnost Rady vlády pro veřejnou správu). Pokud tedy snad takové zbytky důvěry ještě máte.

Téměř každý z těchto PPOV (a podobně i P-PPOV) má svůj statut schvalovaný vládou a jednací řád, který si schvaluje PPOV sám. Z textu jednotlivých statutů je zřejmé, že někdy ve vývoji veřejné správy byl dán pokyn k zpracování jednotného vzoru takových statutů. To byl jistě hezký krok v provedení zvýšení efektivity a racionalizace veřejné správy. A tak se statuty zejména oněch 37 kolektivních poradních orgánů z velké části opakují podle jakéhosi „kopyta“.

Nemůžeme si nechat od cesty jednu poznámku. Zkušený zpracovatel onoho zřejmě vzorového statutu věděl, že leckdy se člen PPOV nemůže, prostě nemůže, dostavit na svolané jednání PPOV a tak zpracovatel statutu zavedl možnost vystavení plné moci někomu jinému.

Tak pro představu konkrétněji. Pokud se například některý z těch náměstků ministrů (pochopíte proč je náměstek ministra členem poradního orgánu vlády?), kteří jsou ze statutu členy Rady pro lidská práva, nemůže z „důvodů hodných zvláštního zřetele“ zúčastnit zasedání, může k účasti písemně zmocnit někoho jiného. Přijde mi to podivné, i když je to detail. Mám-li poradní orgán, pak jeho význam a váha spočívá právě na osobní účasti vybraných osob, jejichž rad si vážím. Nikoliv již osob, které ony vážené osoby zmocní, aby mi radily. Ale nic, to je v této maškarní přehlídce opravdu jen detail.

U Rady pro lidská práva se ještě přesto jednou zastavme jako u sofistikovaného příkladu PPOV. Tento poradní orgán má 33 členů. Dále 9 výborů (P-PPOV) s cca 120 členy, přesněji pozicemi, neboť jeden člen může zastávat více pozic ve více výborech. Nicméně můžeme asi nepřesně, zkratkovitě říci, že na úrovni poradních orgánů vlády se lidskými právy může zabývat tak asi na 150 lidí. Neodpustím si poznámku, že jsem nikde nenašel zmínku, že by se tato Rada zastala takových fundamentálních lidských práv jako je právo vlastnické a právo podnikat a že by snad k ochraně právě těchto práv zřídila snad nějaký P-PPOV.

Ještě zde můžeme předeslat, že předsedou tohoto poradního orgánu vlády je ze statutu Rady právě premiér. Jak se mu bude asi řídit jednání těch 33 členů Rady ?

Konkrétně

Teď k jádru naší výzkumné otázky. Zmíněné statuty přijímané usnesením vlády při zřízení toho či onoho PPOV upravují mimo jiné členství v těchto poradních orgánech a samozřejmě stanoví, kdo je předsedou PPOV.

Takže podle statutů PPOV je předseda vlády současně předsedou 11 PPOV. Tedy předsedou 11 poradních orgánů své vlastní vlády.

Nejprve je vyjmenujme, přidáme počet členů a rok zřízení. Předseda vlády je z titulu své vládní funkce předsedou těchto poradních orgánů vlády:

1. Rada vlády pro záležitosti romské menšiny (36 členů, 1997)
2. Rada vlády pro lidská práva (33 členů, r. 1998)
3. Rada pro národnostní menšiny (36 členů, r. 1997)
4. Rada vlády pro nestátní neziskové organizace (nejvýše 36 členů, r. 1992)
5. Rada vlády pro osoby se zdravotním postižením (28 členů, r. 1991)
6. Rada vlády pro paměťovou agendu (maximálně 26 členů, r. 2024)
7. Rada vlády pro koordinaci politiky v oblasti závislosti (25 členů, r. 1993)
8. Vládní výbor pro strategické investice (16 členů, r. 2023)
9. Národní ekonomická rada vlády (obnovena r. 2022)
10. Bezpečnostní rada státu (9 členů, r. 1998 ústavním zákonem)
11. Výbor pro Evropskou unii

V případě Bezpečnostní rady státu, uznejme, to asi nejde jinak než, aby jí předsedal právě premiér. Trochu modifikované je to i u NERV, kde premiér pouze předsedá jednání a není výslovně určen předsedou, hm zajímavé. Zajímavá je i viditelná racionalita statutu NERV oproti jiným statutům, inu ekonomové.

U PPOV pod č. 1 až 6 se může předseda vlády zbavit svého předsednictví poradního orgánu tím, že bude mít ve vládě ministra „v jehož působnosti je agenda lidských práv“. Takový ministr by se stal předsedou těchto 6 PPOV přednostně, tak stanoví shora zmíněné statuty PPOV. Leč takového ministra dnes nemáme. Býval jím například ministr pro lidská práva Jiří Dientsbier nebo Michael Kocáb.

Ještě zaznamenejme jeden rekord. Členem Rady pro závislosti, poradního to orgánu vlády, je z titulu svých funkcí 13 ministrů, takže jednání této rady se dá krásně sfouknout spolu s jednáním vlády. Vznikajícího ministra pro sport do tohoto PPOV nebude problém doplnit. Zkuste, ale hádat, kteří ministři v tomto poradním orgánu vlády nejsou. Vlastně, ale o absolutní rekord nejde, protože členy Výboru pro Evropskou unii jsou komplet všichni členové vlády. A jak to u všeho co se týká EU bývá, počtu všech členů a přidružených členů se těžko dopočítat.

I když je to trochu od tématu, musíme si všimnout jak se statuty PPOV vypořádaly s používáním rodu ženského a mužského. U premiéra je to jasné – může jím být jen muž. Statut Rady pro rovnost mužů a žen ovšem pochopitelně důsledně uvádí člen - členka u svých 41 členů a členek a rozlišuje i předseda – předsedkyně. To autor statutu Rady vlády pro udržitelný rozvoj na to šel lišácky neb v malé poznámčičce č. 1 pod čarou sděluje:

Generická maskulina použitá v tomto dokumentu označují zástupce a zástupkyně obou pohlaví

To je věta, která by se měla tesat do kamene! Kupříkladu vezměme onoho podnikatele z Budějovic co ho ČOI šikanovala proto, že shání „servírku“ a ne už číšníka. Měl by tuto větu vytisknout do poznámky k inzerátu a měl by od úřadů klid.

A teď si zkuste zahrát takovou hru.

Vezměte jen název některého z oněch „premiérských“ 11 PPOV a představte si, že na jeho zasedání přichází v roli předsedy PPOV dnes předpokládaný předseda vlády. Například úctyhodní (tady, prosím, bez legrace) členové Rady pro paměťovou agendu, představitelé politických vězňů a chartisté budou možná poněkud zaskočeni. Pěkný poprask jistě vzbudí i příchod předsedy vlády na jednání Rady vlády pro NNO (nestátní neziskové organizace) atd.