Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Ještě mě zaujla Rada vlády pro záležitosti romské menšiny (37 členů). Doufám, že jsou v teréně. V druhé polovině padesátých let dostal můj táta stranický úkol: napomáhat integraci Romů ve vesnici Sládečkovce (dnes Močenok) do majoritní většiny. Pochopitelně stranické úkoly se v té době plnily bez nároku na jedinou korunu. Chodil hodně mezi Romy, oni zase hodně k nám, z čehož maminka ani babička (otcova maminka) zrovna nadšené nebyly. Tvrdit, že při těchto návštěvách občas netekl alkohol, nezněly cikánské písně, či divoce nehrály cikánské housle, by byla nepravda. Ale nezůstalo jenom u radovánek. Táta vybavil, mimo jiné, několika Romům i půjčky na stavbu domů. I domek, kde jsme kdysi bydleli, po smrti babičky prodal spolu se svým bratrem Štefanom za 3000 Kčs p. Viliamovi Kováčovi, což byl také Rom. Stalo se tak 26. listopadu 1963. Uvedená cena byla i na tu dobu za takový domek s pozemkem velmi skromná, ale táta věřil, že je to správný počin, neboť p. Kováča si moc vážil. Domek na rohu ulice Kakava (odbočka z hlavní ulice Sv. Gorazda) dodnes stojí a syn p. Viliama se o něho stále vzorně stará. Po našem přestěhování v roce 1960 funkci integrátora po otcovi již nikdo nepřevzal ani nevykonával. Důvod byl prostý, již se takový neplacený nadšenec nenašel. Tím netvrdím, že problémy Romů pak již nikdo neřešil, to jaksi nešlo, život to nedovolil.

Problémy Romů řeší profesionální Romové + různí pošuci a vyžírkové.

Cikány to moc nezajímá, těch se to netýká.

Mezi Cikány a Romy se pravidelně rodí mnoho dětí, které vyrostou v dospělce, kteří tu komunitu odmítnou a odstěhují se daleko od toho vlivu. Protože chcou žít jinak. Ne jako bílí. Ale ani jako černí. Často se o sobě vyjadřují stylem - úsměv a hláška "víš, já sem takovej divnej cikán ..... ". Žijí mezi námi, integrovaní, neintegrovaní. Ten zbytek, asi 200 000 lidí, je ztracených. Stejně jako byli kdysi v |Indii. Cikáni jsou něco jako Palestinci. Nikdo je nechce (ze známých důvodů), nic neznamenají. Jen dělají bordel a žijí na úkor ostatních. Sami se sebou také neumějí žít.

Děda prodal roku 1957 chalupu za 20 tisíc Kčs. Rodiče si za to koupili televizor, mixer a chatu.