Zemře vám blízký člověk – a co udělá stát jako první? Místo, aby vám v těžké chvíli skutečně ulehčil, rovnou vám mj. nařídí, že musíte zaplatit povinně notáře. Fakt, že vedle toho platíte mj. drahý pohřeb a řadu věcí souvisejících, nemusíme snad ani připomínat. Platit notáře - bez diskuse, bez výběru, bez ohledu na to, jestli ho vůbec potřebujete a chcete. Tohle má být právní stát svobodných rovných občanů za časů pravicové vlády?

A ta částka? Klidně 20 až 70 tisíc korun. A bohužel i v případech, kdy je vše mezi dědici jasné, nesporné a předem domluvené. Částka se jako „ve středověku“ odvíjí od velikosti majetku, ne dle odvedené práce notáře či jeho zaměstnanců. Zdůrazňuji, mluvíme pořád o situaci a relacích zdejších nižších a středních vrstev. Horních „deset tisíc“ – kde se dědí továrny, diamanty, zlato, lesy, farmy a firmy – nyní opravdu neřešíme.

Notář jako povinný prostředník

V dědickém řízení je ze zákona notář (jinak soukromý podnikatel) tzv. soudním komisařem, který „pomáhá soudu“. A vás to stojí nemalé peníze. Většinu podkladů si musíte stejně připravit sami – výpisy z účtů, údaje z matriky, katastru… A notář to celé pouze „zprocesuje“.

Kdyby šlo o sporné řízení, šlo by to pochopit. Ale proč musí být notář povinný i tehdy, když je dědictví naprosto jednoduché a všichni dědici se dohodnou? Anebo když existuje jenom jeden dědic?

Máme rok 2025, nebo 1725?

V jiných právních otázkách máte svobodu volby – daňového poradce si najmout můžete, ale nemusíte. Advokáta taky. Stranou nyní ponecháváme excesivní příklady jako povinné zastoupení advokátem u Ústavního soudu. Ale notář? Tam stát rozhodl za vás. Automaticky. Bez možnosti se vyvázat.

A tohle všechno rozhodně není zadarmo. Poplatky se neřídí vaší aktuální životní situací ani počtem provedených úkonů, ale hodnotou majetku, který dědíte. Ergo kladívko, jako by se předpokládalo, že když dědíte byt po rodičích, máte automaticky další peníze navíc – nejen na pohřeb, ale i na notáře. Navíc ten majetek byl předtím několikrát zdaněn. V případě daně z nemovitosti, kterou mimochodem Fialova vláda zvedla o desítky procent, dokonce každoročně.

A propos, když stát a politici neustále mluví o pomoci s dostupným bydlením pro mladší a střední generaci, nemohli by alespoň odpustit notářské poplatky u dědictví nemovitých věcí – alespoň v rámci nesporných řízení?

Tedy hlavně u bytů a domů? Jistě, není to všelék, ale aspoň něco. Pořád lepší než naivní vize o magickém digitálním stavebním řízení, které nám prý jednou zlevní bydlení.

Tradice není důvod pro povinnost

Nepopíráme, že notářství má ve střední Evropě dlouhou historii, a nikdo nechce rušit notáře en bloc. Ale tradice není automatický důvod pro to, aby něco bylo vždy povinné. Tohle není středověk, kdy měl notář monopol na to, co může být napsáno perem na pergamen. Dnes máme mj. elektronické podpisy, datové schránky, online katastr nemovitostí. Technicky by bylo možné nesporná dědictví vyřídit naprosto jednoduše – online, u soudu nebo klidně automaticky. Jenže stát se drží „zajetého systému“, ze kterého někdo velmi dobře žije. Jistě nějaký kolek ve výši 1000 nebo 2000 Kč by představitelný pro úřednictvo byl, ale proč procenta z děděného majetku pro soukromé podnikatele s notářskými razítky?

Je zajímavé, kolik politické energie se dnes věnuje mj. digitálním občankám, korespondenčním volbám nebo novým genderovým identitám. Ale tohle běžné lidi fakt netrápí. Trápí je, že je stát zatěžuje zbytečnými výdaji, když procházejí životními krizemi, což například nenadálé úmrtí v rodině jistě je. Lidi trápí, že zde nemají možnost výběru. Trápí je, že se v systému ztrácí jednoduchost, zdravý rozum a elementární úcta ke svobodě jednotlivce.

A co s tím, pane Fialo?

Nabízí se jednoduché řešení: zachovejme notáře jako volitelnou službu. Kdo chce, ať si ho najme. Kdo potřebuje poradit, ať ho osloví. Kdo se třeba cítí ostatními dědici (či státem) ošizen, nechť služby notáře nastartuje. Avšak svobodně! V tom bych viděl tu pravicovou ochranu svobody, jak o ní rádi mluví vládní politici. Ale nedělejme z něj státem vnucovanou povinnost pro každého, kdo zdědí garsonku po mamince.

Modernizace státu nezačíná tolik u QR kódů na občankách, nic proti nim. Ale více počíná u toho, že lidem nebudeme brát svobodu a peníze v momentech, kdy to nejméně potřebují.

Psáno pro Lidovky.cz