Kritické tempo růstu národního dluhu a dlouhodobá vysoká inflace, viditelný rozklad některých významných institucí, narušená svoboda slova. Ačkoli to v průběhu roku 2022 vypadalo ještě dramatičtěji, velmi vážná sociální krize je podle tehdejších prognóz opravdu na spadnutí. Nad vodou jsme jen díky půjčkám a „nenáviděnému“ teplu. Převažujícími příčinami jsou důsledky bojkotu agresívního Ruska, a naopak náruč evropské integrace sázející na klimatickou ideologii. Ačkoli vidíme jen jeden, drtí nás opět ve skutečnosti oba moderní póly naší geopolitické existence.

Válka zachraňuje Green Deal
Jedna ze známých knih o Československu v meziválečném období nesla podtitul „Československo mezi Hitlerem a Stalinem“. Název evokoval nám dnes již dobře známý osud kličkující malé země mezi mlýnskými kameny. Jsme dnes určitě úplně někde jinde? Je určitě jedinou opravdu vážnou hrozbou pro malý národ uprostřed Evropy revizionistické Rusko? Německo zmizelo? Jsme s někým? Někdo nás nenechá padnout? Něco nám bude dávat, až se zvýší nezaměstnanost? Proto máme být klidní? Je dobře, že – jako někteří jiní – nekličkujeme?

Jednou z mála výhod pádu energetického holdingu Bohemia Energy v říjnu 2021 byla dodnes platná a až historicky cenná informace, že ceny za plyn a elektřinu, které získali její nešťastní zákazníci od nových dodavatelů, byly násobně vyšší už několik měsíců před ruským vpádem na Ukrajinu. Jinými slovy, vývoj na evropském „společném“ energetickém trhu, který má klíčový vliv na českou inflaci, potažmo na všechny její politické důsledky, nemá, jak dobře víme, původ na východě. A můžeme směle říci, že ruská válka, tím, že růst cen energií umocnila, zachraňuje reputaci i celému tzv. Green Dealu.

Máme 2. republiku
Nebo energie automaticky s mírem na Ukrajině zlevní? Na tuto zajímavou otázku již nejspíš nikdy nedostaneme odpověď. Vláda Petra Fialy udělala absolutním rozchodem s Ruskem a s jeho levnými energiemi zásadní geopolitický obrat. V jistém slova smyslu ani není mír v jejím zájmu, abychom nezačali po energiích z Ruska opět pošilhávat. Čím nepřátelštější Rusko, tím více je vyloučené, aby někdo u nás v budoucnu kartu levných energií z východu opět zvednul. Uznejme však férově, že nejsme jedinou zemí, která tak učinila, i to, že za ruský plyn a ropu (na kterou asi stejně jezdíme) velká část české veřejnosti nechtěla zaplatit politickou neutralitou á la Maďarsko a Rakousko.

Nyní už tak úplně nejde o to, co se mělo a nemělo, ale o to, že naši hlubokou krizi tvoří zjevně současně dva přibližně rovnocenné geopolitické faktory, ale bráníme se jen proti jednomu z nich, zatímco stejně šílené důsledky druhého ponecháváme v podstatě bez povšimnutí, či spíše oddáváme se mu jako přijatelné nutnosti. Nadřazenost tzv. evropské legislativy českému právu a bezprostřednímu hospodářskému zájmu je za daných okolností – kdy jsme bez jakýchkoli pout k Rusku – analogií 2. republiky. Tehdy zmizel Západ, dnes není Východ, zbylo jen podřízení a jednostrannost. Takové Rakousko si svou klimatickou pózu může dál hrát, zůstalo středoevropské. Může být i Česko bez Východu?

Co je špatně
Možná si mnohý čtenář v poslední době kladl s médii otázku, která vláda byla v novodobých českých dějinách nejhorší. Tím spíše při pohledu na kvas v řadách menších národoveckých politických uskupení, která odklon od Ruska nikdy nepřijala jako hotovou a žádoucí věc. A která budou mít díky „bezvýchodnosti“ velmi pěknou politickou kartu. V této souvislosti stojí za poznámku, že brutální vývoj státních financí ryze Fialovou vinou není. K tomu, aby stát vyplácel valorizované důchody a kompenzace za drahé energie jej donutila jednak starší babišovsko-sobotkovská legislativa, jednak neuvěřitelný mediální tlak, podobající se covidovské psychóze „něco dělat“.

Spílání si Fiala a jeho tým zaslouží za mnohé, zejména za tragické spoluzrušení superhrubé mzdy na začátku roku 2021, ale jádrem jejího opravdu špatného vládnutí je něco jiného. Nemůžeme se vzdát Ruska, a přijmout zároveň naivní slaboučkou roli v Evropě. Evropská energetická (a jiná) drahota doprovázená zřetelnými extrémistickými ideologickými prvky je finančně a sociálně stejně heroická jako souboj s Ruskem. Je možné se během 12 měsíců spokojeně vzdát ruského plynu a benzínu jako základní pohonné hmoty? Dál platit za emise? A tak dál a dál? Může něco takového udělat jiná, než nejhorší vláda?

Text pod názvem Heroická drahota vyšel 26. 4. 2023 v LN