Díky rostoucí poptávce po ropě se logicky zvyšuje i její cena. Země v Perském zálivu jsou velice významnými producenty ropy, a tak samozřejmě bohatnou v řádech miliard dolarů. Institut mezinárodních financí zveřejnil studii, kde stojí, že celková zahraniční výše aktiv těchto států se v letošním roce zvýší o deset procent a přesáhne částku dvou biliónů dolarů. Ředitel výše zmíněného institutu Charles Dallara pro deník Financal Times to osvětlil slovy: “Drahá ropa umožňuje vládám z Rady spolupráce arabských států Perského zálivu převádět velké objemy peněz do suverénních fondů. Ty budou hrát na mezinárodních finančních trzích stále větší úlohu.“ Mezi nejznámější akvizice těchto suverénních fondů je například koupě podílu v bance Citigroup za 7,5 miliardy dolarů fondem Abu Dhabi Investment Autohority. Myslím, že jde o ukázkový příklad globalizace. Globalizace, na jejíž ovlivnění a směřování máme z pozice malého středoevropského státu pramalý vliv a vzhledem k celosvětově rostoucí ekonomice nezbývá nic jiného, než ji přijmout, eventuálně se snažit využít k našemu prospěchu. Bohužel nejsme v pozici ani předního producenta žádné významné, celosvětově masově poptávané a životně nezbytné komodity a ani v pozici významného hráče celosvětové ekonomiky.
V loňském roce se v Česku zvýšil počet ekologicky hospodařících farmářů o 45 procent. To znamená, že v současné době by jich mělo u nás hospodařit něco přes 1300. Za tak razantním zvýšením počtu ekologicky hospodařících zemědělců stojí údajně rostoucí poptávka po biopotravinách, což dokazuje i meziroční nárůst počtu výrobců biopotravin o více než 65%. Myslím, že se jedná o zajímavé a příznivé údaje. Zvyšování počtu producentů, které je taženo zvyšováním poptávky po jejich výrobcích, je správné a logické. Bohužel jsem se ve zprávě nedočetl, zda a jakou roli hrají v začátcích či změně hospodaření z „klasického“ na ekologické nejrůznější dotace, ať již státní či evropské. V případě nějaké nezanedbatelné role by se bohužel výše zmíněná, zcela příjemná zpráva, posunuta trochu někam jinam.
Evropská komise stanovila členským zemím EU zvýšit podíl obnovitelných zdrojů v energetice. Nejedná se ovšem o zvýšení doporučené, ale konkrétní. Například Velké Británie, která v současné době získává z obnovitelných zdrojů 1,3 procenta energie, má v roce 2020 zvýšit tento podíl na 15 procent. Švédsko, které využívá obnovitelné zdroje pro výrobu energie ve 40procentním podílu, má do stejného roku navýšit na 50 procent. Ani jedné zemi se tato nařízení, respektive dané zvýšení podílu, nelíbí. Týká se to samozřejmě i Česka. To nyní využívá 4,9 procenta a komise zřejmě stanoví do roku 2020 zvýšit podíl na 14 procent. Bohužel jsem se nedopátral, jakým způsobem se docílí stanovení výše takovýchto limitů z pozice Evropské komise. Taktéž jsem se nic nedozvěděl o sankcích, která budou plynout z nedodržení nařízených výší limitů. Z výše uvedeného způsobu stanovení a jeho oznámení jsem poněkud na rozpacích. Když už tedy Evropská komise považuje za životně a nezbytně nutné nařizovat podíl využívání energetický obnovitelných zdrojů, navrhoval bych trochu jinou cestu k jejich prosazování. Zejména se vyhnout kategorickému nařizování plnění; v tom nám budiž příkladem např. kritéria schodkového hospodaření členských zemí a jejich neustálé porušování. Navrhoval bych zavést motivační program, při kterém bude nějakým způsobem zvýhodněno např. každé procento nárůstu použití obnovitelného zdroje. Kdo bude chtít těchto zvýhodnění dosáhnout, bude se sám od sebe snažit. Domnívám se, že je to jednak svobodnější a jednak výrazněji motivující způsob, jak dosáhnout kýženého cíle. Při této příležitosti jsem si s úsměvem vybavil slova senátora Kubery na loňském kongresu ODS, kde pravil, že i uhlí je také obnovitelný zdroj – jen to trochu déle trvá.
Od listopadu 2006 se vybírají paušální autorské poplatky z nenahraných nosičů, počítačových tiskáren, kopírek a paměťových karet do fotoaparátů. Podle slov mluvčího ministerstva průmyslu a obchodu Tomáše Bartovského má úřad v plánu navrhnout snížení těchto poplatků na minimální hranici, která bude respektovat příslušnou směrnici EU. Mělo by jít zejména o odbourání dvojího zpoplatnění, kdy jsou vybírány poplatky při prodeji přístroje a dále při samotném kopírování. Myslím, že snížení těchto poplatků je krok správným směrem. Bohužel zřejmě není možné poplatky úplně zrušit, neboť nad nimi „visí“ příslušná směrnice EU. Zajímalo by mě, zda jsou tímto poplatkem zatíženy i např. klasické filmy do fotoaparátů, psací potřeby, papír, mobilní telefony (neboť ty mohou ukládat snímky i do své vnitřní paměti) a další věci, které mohou také teoreticky sloužit k porušování autorských práv? Taktéž nerozumím tomu, proč paušálně přispívám někomu ve formě autorských poplatků, pokud si na CD či DVD vypaluji své fotky nebo si na tiskárně tisknu a na kopírce pořizuji kopie svých materiálů. Co se vlastně divím – i kdybych se na Českou televizi nedíval a o její tvorbě si myslel cokoliv, tak v momentě, kdy mám přístroj a mám příjem, tak jí musím přispívat. Paušalizace je prostě paušalizace.
Francouzská ministryně kultury Christine Albanelová přišla na nápad, jak finančně pomoci francouzským historicky cenným budovám při jejich opravách. Navrhuje zvláštní daň ve výši jednoho či dvou eur, kterou by měli platit hosté luxusních pětihvězdičkových hotelů. Dle jejích výpočtů by se mohlo ročně vybrat kolem padesáti miliónu eur. A opět jsme u té paušalizace. Opravdu všichni hosté, kteří se ve francouzských hotelích nejvyšší kategorie ubytují, jedou obdivovat krásu, historii a kouzlo Francie? A proč jen pětihvězdičkové hotely? Protože se tam tak malá suma v ceně za nocleh „ztratí“? A proč tedy nezdanit i luxusní restaurace? Proč tedy více nezdanit i prodejce suvenýrů, když už tedy cílí na turisty? Ani v tomto případě si nemyslím, že je paušalizace tím správným způsobem. Nejde ani tak o výši částky, ale o princip.
Tradiční moudro na závěr, tentokrát z pera francouzského spisovatele Françoise de la Rochefoucaulda: „Každé povolání má své profesionální vzezření a masku, takže se dá říci, že svět je vlastně panoptikum masek“.
Copyright © MichalKadlec.com
Autor je místopředseda jihomoravského Regionálního sdružení ODS