Bývalý prezident Václav Havel veřejně vyjádřil podporu Straně zelených. Nic proti tomu, jsem rád, že z jeho úst nezazněla zastřená slova o soukromí jeho sympatií nebo mlhavém naznačování. Co mě ovšem udivilo, je jeho charakterizování této strany a důvod, proč je vlastně podporuje. Dle jeho slov „určitá bohémskost, chaotičnost, nevyzpytatelnost k zeleným patří…to je daň , kterou já osobně rád zaplatím za to, že přijdou noví lidé, s novým elánem, čerstvým pohledem na věc…“. No, taková daň za to, že se v parlamentu objeví noví lidé se mi zdá celkem dost vysoká. Ovšem na druhou stranu se slovům pana exprezidenta nedivím. On v tom parlamentu nebude muset sedět a jednat s bohémskými, chaotickými a nevyzpytatelnými protějšky. Tuto zkušenost budou podstupovat jiní.
Podle průzkumu agentury SC&C polovině Čechů vadí kouření v restauracích a tato polovina chce po politicích, aby po volbách úplně zakázali kouření na veřejných místech včetně hospod a restaurací. K této problematice jsem se již několikrát vyjadřoval, ale považuji za důležité to opět zopakovat. Nemyslím si, že hospody a restaurace jsou v tomto případě veřejná místa, neboť jsou vlastněny soukromými subjekty a pokud člověk nechce, tak ty či ony restaurace navštěvovat prostě nemusí. Konkurence v této oblasti je skutečně vysoká, takže si host může vybrat, které restauraci dá přednost a kde utratí své peníze. A naopak, každý majitel restauračního zařízení by si měl svobodně a na základě svého ekonomického rozhodnutí určit, zda se mu vyplatí spíše kuřáčtí nebo nekuřáčtí zákazníci, popřípadě zda mu stojí za to tyto dvě skupiny ve své restauraci oddělit. Jsem přesvědčen, že řešení tohoto problému je možné zcela přenechat na majitelích restaurací a jejich zákaznících. Pokud bude snaha řešit tuto problematiku pomocí zákonů, tak bych se už ani nedivil dalšímu možnému nápadu např. omezit nebo zakázat prodej alkoholu, neboť spousta lidí má jistě nepříjemné zážitky při setkání s podnapilým hostem ať již v restauraci či mimo ni.
Vláda tento týden schválila vybudování nového hospodářského registru, který by měl nahradit několik desítek stávajících rejstříků. Tím by mělo pro podnikatele skončit obíhání úřadů a shánění razítek na různých místech. Tento registr by měl začít fungovat v polovině roku 2010. Náklady na vybudování a provoz registru by se měly během následujících deseti let pohybovat kolem 945 miliónů korun. Zcela jistě pozitivní zpráva: vše bude na jednom místě, vyřizování by mělo být rychlejší a pohodlnější. Co jsem ovšem z této zprávy nevyčetl, jsou údaje: např. kolik peněz se sloučením těchto subjektů ušetří, o kolik bude levnější provoz oproti stávajícímu stavu a kolik úřednických míst se tímto stane zbytečných. Dle mého by to neměly být nezajímavé informace. Ministryně informatiky Dana Bérová se nechala slyšet, že vybudování hospodářského registru se řídí heslem „Neobíhá občan, ale data“. Snad nám v brzké době dokáže, že tato data nebudou obíhat stejně draze nebo ještě dráž než občan.
Německé odbory, konkrétně odborový svaz Verdi, začaly požadovat po německých firmách, aby jim poskytly právo sledovat zápasy mistrovství světa ve fotbale i v pracovní době. Podle jednoho z představitelů Verdi začínají některé duely již ve tři hodiny odpoledne a pracovníci by měli mít možnost sledovat alespoň část zápasů. Německé firmy by měly být v tomto směru dostatečně pružné. Nyní tedy čekám, kdy se přidají čeští odborářští kolegové. Náš tým je na mistrovství přece také zastoupen. A pokud jsme tak fotbalový národ, že akutně postrádáme národní fotbalový stadion za jednu miliardu (alespoň dle slov premiéra Paroubka), tak by asi měla, v době zápasů našeho týmu, utichnout veškerá činnost a zraky by měly být upřeny k obrazovkám. Samozřejmě přeháním, ale chtěl jsem tím naznačit, že fotbal je sport jako každý jiný a byť jde o mistrovství světa, tak nevidím důvod, proč by měly být po zaměstnavatelích plošně požadovány takové výhody. Nechť si tuto problematiku vyřeší každý zaměstnanec, o tento sport se zajímající, sám se svým zaměstnavatelem.
Podle statistik jsme druhý nejobéznější národ v Evropě a spousta „hubnutíchtivých“ je schopna utratit velké peníze za to, aby svá přebytečná kila ztratila. Jen v roce 2005 se u nás utratilo za prostředky podporující hubnutí více než 750 miliónů korun a už letos např. firma MedPharma zaznamenala patnáctiprocentní nárůst prodeje v oblasti těchto prostředků. Asi jsem byl naivní, když jsem žil v představě, že pokud člověk netrpí nějakými vážnějšími zdravotními problémy, tak si k redukci hmotnosti stačí vybrat, zda koupit a používat jízdní kolo, pravidelně navštěvovat fitness centrum, používat běžecké boty k jejich účelu, nasadit kolečkové brusle či provozovat další jiné aktivity. A k tomu vhodně změnit stravovací návyky. To asi bývávalo. Nyní jsou koktejly nebo tablety asi účinnější.