V pondělním Radiožurnálu jsem zaslechl, že byl obnoven soudní proces s jistým padesátiletým mužem, který se rozhodl bránit svůj majetek pomocí nástražného systému proti zlodějům. Do jeho chaty mu zloději vnikli už několikrát, jednou mu údajně ukradli celou střechu. Instalovaný výbušný systém se stal osudným pro jednoho ze zlodějů, který si to zamířil do zmíněné chaty, či přesněji řečeno do kůlny. Při výbuchu přišel o část nohy pod kolenem. Okresní soud již dvakrát osvobodil majitele chaty, ovšem státní zástupce tento případ nyní znovu otevřel. Teď hrozí majiteli 2-5 let vězení za ublížení na zdraví, kdežto pachatel byl sice odsouzen, ale zároveň byl zproštěn výkonu trestu s ohledem na jeho zranění. Ironicky řečeno, zcela to chápu: majitel by měl určitě klid, kdyby vůbec nic podobného neinstaloval. Naopak všechno, co by mělo pro zloděje cenu, vystěhoval na dvorek, nebo ještě lépe před chatu. Co kdyby si totiž zloděj náhodou třeba zlomil nohu při přeskakování plotu nebo upadl na kluzké dlažbě a poranil si hlavu.

Podle průzkumu společnosti Factum Invenio slábnou preference ČSSD od konce minulého roku. Naopak preference Strany zelených posilují. Premiér Paroubek na posílení zelených reagoval opravdu velice podivně. Domnívá se totiž, že z jeho hlediska jsou zelení „béčkem ODS a hlas pro pana Bursíka je hlasem pro pana Topolánka“. Ovšem podle jím zadané analýzy „je velká část voličů zelených na úkor sociální demokracie“ a označil tyto voliče za levo-středové. Osobně si těžko dokážu představit levo-středového voliče, který podle Paroubka dává de facto hlas Topolánkovi a naopak, aby „béčko ODS“ přetahovalo voliče sociální demokracie. Domnívám se, že realita je podstatně jednodušší. Zelení dle mého názoru vytvořili alternativu pro nerozhodnuté, k volbám nechodící voliče a dokázali je změnou svého stylu získat. Otázkou je, v jaké míře se za touto „new face“ stále ještě schovává a v klidu dřímá jejich ekologický radikalismus. Ten se samozřejmě, stejně jako každé jiné radikální postoje, do předvolební rétoriky nehodí. Příkladem budiž Rathovy zásahy ve zdravotnictví.

Na přelomu ledna a února jsem se v jednom svém postřehu podivoval nad tím, že premiér Paroubek nechává volnou ruku ministru Rathovi při jeho divokých zásazích do zdravotnického systému, kterými si před volbami proti sobě a potažmo i ČSSD popuzuje nejen vlivné a početné lékařské a lékárenské skupiny. Očekávaná reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Premiér se tento týden vyjmenoval příčiny současného poklesu preferencí ČSSD a mezi ně zařadil i ministra Ratha. Podle jeho slov od něj očekává flexibilnější komunikaci s veřejností, ale že mu jinak „v zásadě nic podstatného nevytýká“. Nechce se mi věřit, že by mu nic podstatnějšího nevytýkal. Domnívám se, že podstatně větší problém je v Rathových krocích než v tom, jak mluví s veřejností. Konkrétní negativní dopady jeho rádoby opatřeních prostě nejdou „okecat“.

Další zajímavý poznatek pronesl premiér pro MF Dnes. Podle něj je sice převod nemocnic na neziskové společnosti konfliktní téma, ale šedesát procent voličů chce právě neziskové nemocnice. Pan premiér bohužel nezmínil, kterých voličů, zda sociální demokracie nebo všech. Nechci nikoho podceňovat, ale nejsem si tak úplně jist, zda je zmíněné procento voličů natolik detailně obeznámeno s rozdíly mezi neziskovým provozem a provozem akciové společnosti ve stoprocentním vlastnictví kraje, zda je natolik seznámeno s dopady na vnitřní hospodaření a možné změny v poskytování zdravotní péče, aby se mohlo takto kategoricky vyjádřit. Spíše jsem přesvědčen, že minimálně šedesáti procentům voličů, a je jedno zda těch nebo oněch, jde především o to, aby byli kvalitně a dobře ošetřeni. A jestli to bude nemocnice v takovém či jiném režimu vlastnictví, nehraje v tu chvíli až takovou roli. Rozdíl ve kvalitě poskytnuté zdravotní péče bude určitě minimálně stejný. Kraje určitě nezačaly měnit formu vlastnictví z dlouhé chvíle a už vůbec ne proto, aby zvyšovaly prostor pro další zadlužování. Podstatným hlediskem při volbě formy vlastnictví je tedy rozdíl v hospodaření. Výše zmíněný argument páně premiéra, že kvůli šedesáti procentům voličů prosazuje režim neziskových nemocnic, tak nepovažuji za věrohodný. Spíše za „zástěrkohodný“. I když při jeho známé náklonnosti k průzkumům se opět přestávám jeho formulaci divit.

Ministr Rath je ale bohatý a štědrý člověk, napadlo mě při přečtení titulku v páteční MF Dnes, kde se praví, že „Rath zaplatí dluhy nemocnic“. Z této iluze mě vyvedlo až přečtení článku, kde jsem se dozvěděl, že ty bezmála dvě miliardy zaplatíme my všichni, nikoli ministr Rath. Škoda. A tak dobře ta zpráva začínala…

www.michalkadlec.com