POSTŘEHY: Okamžiky uplynulého týdne
Podle studie a následně zpracovaného žebříčku Světové banky je nejjednodušší založit firmu v Kanadě, Austrálii, USA a Novém Zélandu. Česko se umístilo na sedmdesátém sedmém místě ze sto patnácti. Jsem přesvědčen, že je nejvhodnější doba, kdy by stálo za to vyvinout dostatek snahy a úsilí a pokusit se posunout Česko v tomto žebříčku co nejvýše. Je před volbami a i když to není zrovna oblast, která by oslovila masové publikum voličů, rozhodně by je touto snahou žádná strana nezklamala. V konečném důsledku by z tohoto "povýšení" profitovala většina obyvatelstva. Nebylo by vůbec špatné se o tom v některém z volebních programů dočíst. Anebo ještě lépe, sledovat po volbách konkrétní kroky k tomuto cíli.
Ministr Rath s největší pravděpodobností prosadí svou a zahájí socializaci zdravotnictví. Bohužel nelze jinak shrnout do jedné věty následující kroky: prodloužení smluv mezi lékaři a pojišťovnami na dobu neurčitou, nemožnost individuálně vyjednávat s pojišťovnami o cenách, za které lékaři léčí (bude za ně vyjednávat lékařská komora), zákon o neziskových nemocnicích, jmenování ředitelů zdravotních pojišťoven na návrh vlády, způsob jmenování správních a dozorčích rad těchto pojišťoven apod. Rathovým spojencem v této socializaci se stal sociálně demokratický poslanec Krákora. Ten, který mimo jiné v minulém roce do zákona o hluku prosadil paragraf, zakazující převod nemocnic na akciové společnosti. Vybavila se mi v této souvislosti věta viceprezidenta chirurgického oddělení jedné nemocnice ve Florenci v Jižní Karolině: "Jako v každém podnikání je zapotřebí být konkurenceschopný a přitáhnout pacienty, aby byly peníze na poskytování lékařských služeb". Tu pan viceprezident pronesl v rámci představení další z řady novinek, kterou nemocnice dokazovala, že je lepší, efektivnější a používá modernější metody a šetrnější postupy než její konkurence. Domnívám se, že pokud to půjde dál Rathem nastoupenou cestou, tak čeští lékaři a představitelé nemocnic budou moci klidně spát, neboť určitě nebudou mít takové starosti, jako výše zmíněný viceprezident. Bohužel.
Za pozornost ještě určitě stojí úvaha poslance Krákory: "Ve zdravotnictví se ročně utratí 200 miliard korun. Peněz je relativně hodně a dostanou se ke každému, když si je stát pohlídá." Měl jsem vždycky za to, že úloha státu by měla spočívat v nastavení jednoduchých pravidel, jasných mantinelů, pokud možno co nejsrozumitelnějších zákonů a důsledků z jejich nedodržení. Na druhé straně se nesnažit řídit, rozdělovat, určovat, nařizovat a snažit se plnit roli hospodáře tam, kde by to mohl efektivně určovat trh a konkurence mezi jednotlivými subjekty. A pokud jsou tyto kroky nutné, tak je provádět v co nejnutnější a minimální míře. Poslanec Krákora zřejmě zastává názor, že pokud stát nebude mít ve všem "zaražený nos" a ve všem možnost rozhodovat nebo alespoň ovlivňovat, tak to dopadne katastrofou. Já si to nemyslím.
Plán ministryně školství Buzkové a vicepremiéra Havla počítá se zvýšením podílu gymnázií v segmentu středních škol z jedné na dvě pětiny. Cílem tohoto plánu je zvýšit počet vysokoškolských studentů, aby se Česko dostalo v budoucnu na světovou úroveň. Jsem všemi deseti pro kvalitní vzdělání. Jen mám trochu obavu z navyšování podílu takovýmto způsobem "shora", a to z jednoho důvodu. Studium na gymnáziu a následná příprava na studium na vysoké škole by měly mít z důvodu kvality určitou náročnost a jistou formu úrovně. K tomu logicky patří i přísnější kritéria při výběru studentů. Zmíněná obava tedy pramení z toho, že takto provedeným zvýšením počtu volných míst na gymnáziích by mohla být přísnost při výběru a následná úroveň studia nepříznivě narušena. A to za jediným účelem - naplnění. Pokud potřebuje Česká republika podle vicepremiéra Havla zvýšit studentů gymnázií za účelem většího počtu vysokoškoláků, vyvstává mi otázka: Jak kvalitních? Bylo by ovšem jen dobře, kdyby se tyto obavy nenaplnily.
Ve volebním programu ČSSD by se měly mimo jiné objevit sliby, že se strana se zaslouží o snížení nezaměstnanosti na 6 procent, HDP v roce 2010 bude 5,6 procent a průměrný plat vzroste na nejméně 26 500 korun. Pochybnosti o takto konkrétních číslech jsem vyjádřil už v minulosti. Vláda nemůže přímo snížit nezaměstnanost, zajistit růst HDP nebo zvýšit průměrnou mzdu - leda by zvýšila počet státních úředníků a přidala jim na platech. Vláda se může pouze zasadit o vytvoření podmínek, které napomůžou k těmto cílům. Podstatně více by tedy měly být prezentovány konkrétní kroky, které může ČSSD skutečně přímo prosazovat. Slibovat konkrétní čísla zrovna v této oblasti mi přijde poněkud nezodpovědné.
