Novým šéfem České lékařské komory se stal Milan Kubek. Ve volbě zvítězil nad Martinem Stránským, který měl oporu především u soukromých lékařů. Jsem přesvědčen, že ministr zdravotnictví a Kubkův předchůdce v komoře ve funkci předsedy Rath je s volbou spokojen. A určitě nejen on. Zkusím to shrnout: je to ministrův dlouholetý spolupracovník, i on podezírá pojišťovny z korupce, má v plánu žádat vyšší dotace od státu a podle něj by se měli lobbisté obracet na představitele státu, kteří by přímo rozhodovali o smlouvách s pojišťovnami i příjmech lékařů. A navíc - jednoznačného přivítání této volby se dostalo i od premiéra Paroubka. V této konstelaci musím uznat, že názory typu „uzavíraní smluv by mělo probíhat mezi pacienty a pojišťovnami“ či „zrušení smluv mezi pojišťovnami a lékaři“, které hájil „soukromník“ Stránský, prostě nemohly uspět. Škoda.

Minulý týden jsem psal o svém pohledu na koncept volebního programu ČSSD pro letošní parlamentní volby. Hned na začátku jsem zmínil, že kromě pár vypuštěných testovacích balónků nenabízí volební program nic nového. Za jeden z oněch testovacích balónků jsem považoval i nápad ministra Ratha o zavedení spoluúčasti pacientů a přirovnání českého systému zdravotnictví k rakouskému a německému. O víkendu zasedající předsednictvo ČSSD ale už chystá úpravu právě tohoto programového bodu a ministr práce Škromach se nechal slyšet, že změny v návrhu budou. Testovací balónek se tak zřejmě vrátil s nepořízenou a se zjištěním, že asi dostatečně, nebo zcela vůbec, nezapadá do štědrého, rádoby sociálního konceptu programu.

Do třetice (a naposledy) zdravotnictví. Ministr Rath představil hejtmanům zákon, který nařizuje krajům převést jejich nemocnice na neziskové organizace. Hejtmani se logicky brání a já se jim vůbec nedivím. I když ponechám stranou výhody a nevýhody různých právnických forem vlastnictví, nerozumím jedné věci. Proč ministr Rath nařizuje zákonem, jakou formou mají být spravovány krajské nemocnice? Zrovna ty nemocnice, které stát převedl do vlastnictví krajů. Pokud se tento převod jednou uskutečnil, nechť je na krajích, jak budou tyto nemocnice spravovat. Zákon by měl pouze nastolit jasná pravidla ve stylu např. dostupnost zdravotní péče, její poskytování, rozsah apod. Právní formu, provoz, zřízení, management a další provozní záležitosti nechť si rozhodnou samy kraje. Nevěřím, že pan ministr tímto zákonným nařízením hodlá bránit nemocnice proti rozkradení.

Vládní kabinet schválil návrh ministra pro místní rozvoj Martínka použít od března letošního roku cca miliardu korun na půjčky, které budou sloužit k rekonstrukci starších bytů či domů pro mladé rodiny. Půjčka je v maximální výši 150 tisíc korun. Víte, jak se říká půjčce podobného charakteru a podobné výše v Německu? Dotace na zahradní trpaslíky. Myslím, že to mluví za vše. Mimochodem, když už chce být vláda tak pozorná k mladým rodinám, což takhle pomoci rovnou všem? Například větším snížením daně z příjmu, a to pokud možno bez selekce. Docílila by mnohem většího efektu, neboť by ulehčila život podstatně širší vrstvě obyvatel. Nebylo by to smysluplnější než půjčovat na „zahradní trpaslíky“ - a to ještě z daní nás všech?

Ve čtvrtečních Hospodářských novinách vyšla dvoustrana, která srovnává různé parametry hospodářského vývoje a životní úrovně v Česku a na Slovensku od doby rozdělení. V jednom příspěvku hodnotil reformy a jejich dopad i šéfredaktor deníku Pravda Petr Šabata (našinec žijící na Slovensku) takto: “Reformy společnost rozdělily na zastánce a odpůrce a ekonomiku nastartovaly k hospodářskému růstu, který sice není o moc vyšší než ten český, ale nejspíš stojí na zdravějších základech.“ Považuji tuto větu za jasné shrnutí rozdílu mezi příčinami úspěchu naší ekonomiky a ekonomiky slovenské. Domnívám se totiž, že naše ekonomika se pohodlně veze na příznivé vlně, o kterou se nynější vládní uskupení až tak moc nezasloužilo, a je otázkou času, kdy tato vlna skončí a Česko na útlum nebude připraveno. Oproti tomu Slovensko využívá „jízdu“ na víceméně podobné vlně k uskutečnění a aplikaci důležitých a potřebných reforem. Jakmile začne vlna klesat, bude podstatně méně bolestivé snášet možné následky. Navíc ta vlna pod nimi neklesne tak hluboko.

Eurokomisař Vladimír Špidla vyrazil do boje za odstranění překážek, které omezují nováčkům volný pohyb pracovních sil směrem do „starých“ zemí Evropské unie. Že narazí na odpor zejména Rakouska a Německa, se dalo s velkou pravděpodobností předpokládat. Obávám se, že se ze strany pana Špidly jedná tak trochu o boj s větrnými mlýny. I když rád bych slyšel od nějakého rakouského či německého politika zodpovědného za trh práce s možností svým názorem tento stav ovlivnit něco ve stylu: “Unie má své čtyři základní pilíře – svobodný pohyb osob, zboží, kapitálu a služeb. Nechť to tedy platí v plném rozsahu a bez výjimek pro všechny členské země.“ Obávám se ale, že této věty se jen tak nedočkáme.

www.michalkadlec.com