Česko nechce bojovat a proto naše vláda nepovažuje za nutnost posilovat obranyschopnost naší země. Škrtnout z výdajů na obranu 21 miliard v době, kdy se na obranu před Ruskem připravuje celý západní svět, je mimořádná neodpovědnost rovnající se vlastizradě. Poslanec za hnutí ANO Milan Brázdil pronesl nedávno ve sněmovně „Mezi námi děvčaty, víte o tom, že v naší republice téměř nikdo, teda nikdo nechce bojovat? Mimochodem my jsme nikdy neválčili, možná Žižka, ten možná kdysi něco bojoval, ale my nechceme bojovat,“. Posilovat obranu země je ale naší povinností. Už přece máme zkušenost, jak do naší země vlítla ruská armáda a vidíme co dělají Rusové na Ukrajině. Navíc je toto tvrzení urážkou všech českých hrdinů a válečných veteránů. Když totiž bylo potřeba, Češi se ukázali jako výborní vojáci a hrdinové. Právě jejich odvaha a úspěchy například v Legiích významně přispěly k tomu, že vznik samostatného Československa byl ve světě brán vážně.

Také za druhé světové války patřili Češi mezi statečné bojovníky proti nacismu. Českoslovenští letci v britském RAF sehráli mimořádnou roli v bitvě o Británii. Piloti jako Josef František, Karel Kuttelwascher, František Peřina nebo generál František Fajtl patřili mezi nejlepší letce spojeneckých sil a jejich odvaha pomohla zastavit německou Luftwaffe v jedné z rozhodujících bitev války. Českoslovenští vojáci bojovali na západní frontě u Dunkerku, v Africe i při osvobozování Francie, zatímco na východní frontě se vyznamenali například u Sokolova či při osvobozování Československa. Hrdinství našich vojáků připomínají jména generálů jako Liška, Sázavský, Klapálek a mnoho dalších.

České dějiny však znají i jiné příklady mimořádné odvahy – například parašutisty, kteří provedli operaci Anthropoid a atentát na Reinharda Heydricha. Jejich oběť patří k nejvýznamnějším činům protinacistického odboje v celé Evropě.

Ale odvaha a hrdinství není jen věcí dávné minulosti. Česká republika má i dnes osobnosti, které svým jednáním dokazují, že odvaha a služba vlasti mají stále své místo. Například současný prezident Petr Pavel strávil velkou část života ve vojenské službě. Obdržel za chrabrost a hrdinskou záchranu 53 francouzských vojáků z válečné zóny nejvyšší francouzské vojenské vyznamenání (Válečný kříž - Croix de guerre), kdy jako velitel české jednotky v misi UNPROFOR s rotou obrněných transportérů tehdy dobrovolně projel minovým polem a nepřátelskou palbou, aby je vysvobodil.

Podobnou odvahu ukázali i někteří naši současní političtí představitelé. Bývalý premiér Petr Fiala patřil mezi první evropské lídry, kteří krátce po ruské invazi navštívili válkou zasažený Kyjev. Cesta do města, které bylo v té době stále ohroženo ruskými útoky, nebyla jen symbolickým gestem, ale jasným signálem podpory napadené zemi a důkazem, že Česká republika stojí na straně svobody.

Právě proto jsou slova poslance Brázdila nepochopitelná a urážlivá pro celý náš národ. Dotýkají se totiž památky lidí, kteří za naši svobodu bojovali a mnohdy za ni položili život.

Domnívám se ale, že touto průhlednou lží chtěl spíše obhájit, krok České vlády, která snížila výdaje na obranu naší země o 21 miliard. Z těchto ušetřených miliard ale neopomněla část směřovat na dotace pro Agrofert.

Radost z takového přístupu může mít akorát Rusko, které má plán rozšíření svého vlivu před rok 1997, tedy znovu obsazení Pobaltských zemí, Slovenska či České republiky. Snížení výdajů na obranu se tedy rovná spíše vlastizradě, protože slabí a špatně vyzbrojení protivníci jsou přesně to, co Rusko potřebuje.

Autor je zastupitel Středočeského kraje za ODS