Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Pád porodnosti je výsledkem mnoha faktorů, především společenské krize a nestability způsobující rozpad rodiny a západní civilizační krize, kdy jsou opouštěny základy, na kterých byla vybudována. Jestliže jsou široce medializovaná vyjádření neziskové kozy a Foltýnovy partnerky Demetrashvili, že Aliance pro rodinu je fašistickou organizací, pak to není projevem pirátského hňupství, ale symptomem společenské demence.

A opět porodnost, a to nàs již bude 11 milionů a na světě přes 8 miliard. A Brusel nám dodá časem další desetitisíce muslimských migrantů a nemluvě o tom, co tu zůstane Ukrajinců. Autor asi pronajímà nemovitosti a potřebuje nájemníky, aby je oškubal. Nemluvě o tom, že mladí studují většinou jenom humanitní a společenské obory, takže většina z nich nic neprodukuje, ale naopak stát je musí živit. Politici jsou čilí, nepotřebují se probudit, podívejte se, jak si dobře žijí.

Minus zejména za toho majitele oškubávajícího nájemníky. Vy asi nejste pronajímající majitel, že?

Nechť se ten příspěvek klidně ještě navýší, ale spíše formou refundace mezd. Je zde totiž skupina, která má rození dětí jako formu podnikání. Z této skupiny však zpravidla vzejde málo daňových poplatníků, ale hodně adresátů sociálních dávek.

Česko a Evropa je také, až na výjimky, extrémně přelidněná, takže je dobře, že to druhu homo sapiens (snad podvědomě - křivky porodnosti se mění po celém světě)konečně došlo. A to je moc dobře i přes potíže, které to dočasně přinese.

A to ještě nevíte, že v Africe je asi třetinová hustota obyvatelstva, než v EU. Pravda, v Africe mají Saharu a pod., ale Skandinávie (kromě Dánska) taky nejsou zrovna nejlidnatější.

Pozor: teď jsem koukal na wiki, a k mému překvapení se Egyt a Sýrie hustotou obyvatel blíží k průměru EU, tak nevím, kde v té Africe lidi vlastně nejsou (AI hovoří o Sahaře a pouštích obecně). ČR je v EU průměrná a tedy vlastně stejná jako ten Egypt.

Autor správně vidí, že nízká porodnost není jen otázkou peněz. Problém je ale v tom, že nakonec opět sklouzává k obvyklému řešení: zvýšit rodičovský příspěvek, podpořit bydlení, rozšířit zkrácené úvazky a obnovit „důvěru v budoucnost“. To všechno může být rozumná sociální politika, ale jako vysvětlení demografického propadu je to příliš slabé.

Základní podmínkou porodnosti totiž není rodičovský příspěvek, ale existence stabilních partnerských vztahů. Dítě se ve většině případů nerodí z individuálního rozhodnutí izolovaného člověka, nýbrž ze vztahu, který dosáhne určité míry trvání, důvěry a společného plánování. Pokud se snižuje počet takových vztahů, pokud vznikají později, jsou křehčí, kratší nebo méně závazné, pak se porodnost propadá ještě předtím, než vůbec začne působit otázka dávek, bytů nebo školek.

Právě zde je podle mého názoru hlavní slabina běžné debaty. Mluví se o tom, zda mladí lidé chtějí děti, zda mají dost peněz, zda se bojí budoucnosti nebo zda stát dostatečně pomáhá. Méně se ale mluví o tom, že značná část mladých lidí se vůbec nedostane do stabilní partnerské situace, v níž by otázka dítěte vystoupila jako konkrétní rozhodnutí. Rodina pak nezmizí až v okamžiku, kdy někdo řekne: „nechci děti“. Zmizí dříve. Nevznikne vztah, v němž by dítě bylo přirozeným pokračováním společného života.

Proto je zavádějící čekat, že vyšší rodičovský příspěvek demografický problém zásadně změní. Může pomoci těm, kdo už rodinu zakládají nebo jsou k tomuto kroku velmi blízko. Nemůže ale vytvořit samotnou partnerskou strukturu, ze které se rodina rodí. Jestliže člověk žije v prostředí krátkodobých vztahů, nejistých vazeb, opakovaných rozchodů, pozdního osamostatnění a nízké důvěry mezi muži a ženami, pak mu dalších 50 nebo 150 tisíc korun neotevře rodinu jako reálnou životní možnost.

Dříve byla rodina do značné míry výsledkem silné sociální, ekonomické a kulturní struktury. Ta měla i tvrdé stránky: závislost žen, tlak okolí, omezenou volbu a někdy i životní dráhu, kterou si člověk skutečně nevybral. Není důvod tuto minulost idealizovat. Je však nutné pochopit, že děti nevznikaly jen proto, že lidé měli lepší hodnoty nebo větší odvahu. Vznikaly také proto, že společnost sama vytvářela poměrně stabilní partnerské a rodinné rámce.

Moderní společnost staré tlaky odstranila, což bylo v mnoha ohledech správné. Jenže nevytvořila stejně silnou novou strukturu, která by stabilní vztahy nahrazovala nebo podporovala. Výsledkem není jen nižší porodnost, ale i změna životního smyslu. Pokud se člověk nedostane do vztahu, v němž by rodina byla realistickým horizontem, ztrácí vysoké pracovní tempo část svého ospravedlnění. Proč se dlouhodobě obětovat, šetřit, budovat a plánovat, pokud zde není konkrétní společný životní projekt?

V této situaci je slow living pochopitelnou reakcí. Člověk se neodvrací od rodiny nutně proto, že ji odmítá. Často se pouze ocitá ve světě, kde se rodina nikdy nestala praktickou možností. Potom začne chránit to, co má bezprostředně pod kontrolou: čas, klid, zdraví, psychickou rovnováhu a kvalitu každodennosti.

Demografickou krizi proto nelze řešit jen apelem na politiky, aby se „probudili“, ani prostým navýšením dávek. Stát může zmírňovat náklady rodičovství, ale nemůže dávkou nahradit chybějící stabilní vztahy. A právě vztahy jsou základní předpoklad porodnosti. Bez nich se dítě nestává odloženou volbou, ale volbou, která se vůbec neobjeví.

Porodnost není primárně výsledkem finanční motivace. Je vedlejším efektem společenské struktury, v níž vznikají stabilní páry schopné společně plánovat budoucnost. Pokud tato struktura slábne, stát bude stále jen dodatečně kompenzovat následky hlubšího rozpadu. Mladí lidé pak nemusí rodinu hromadně odmítat. Často se pouze nedostanou do vztahové situace, v níž by rodina mohla reálně vzniknout.

blbosti pisete, mit deti je řehole a neni to vyvazene prinosy pro jednotlivce. Jak odmenujete lidi, kteri si snizuji zivotni uroven a pohodli kvuli detem. Navic dnesni mladi si vybiraji cestu nejmensiho odporu a tam deti nemaji misto !!

Pane pedagogu, zvýšit jednorázově natalitu dramaticky zvýšeným porodným je politická debilita.

nooo, soudruzi, neni dite jako dite, kamarad delal reditele zvlastni skoly, ted uz se to jemenuje zakladni skola/kvuli udajne "diskriminaci", 90% cikani, tzv. Romove. A to si piste ze pokud vlada prisype do korytka tak to bude presne tato skupina "obyvatelstva" ktera definitivne zvysi porodnost, jinak je muj prispevek smerovan na cikany vsech barev.

Cest

To že jako politici se probudí a budou obdělávat své manželky, přítelkyně a milenky, aby bylo více dětí. Čest jejich práci.

Opakovaně upozorňují, že mladá generace zakládá rodiny později, protože si není jistá, zda dokáže zajistit stabilní a důstojné zázemí, psáno v článku.

No, nevím ... kdy v dějinách si mladá generace mohla být jistá, že dokáže zajistit svým dětem stabilní a důstojné zázemí.

A pak je ještě otázka, co jest rozumět pod pojmem důstojné zázemí. Mám takový dojem, že kdyby se nad tímto pojmem hlouběji zamysleli mí rodiče, tak jsem se nenarodil. Bylo krátce po válce, všechno bylo na lístky a rodičové obývali pokojík 3×4 metry bez příslušenství v podnájmu. Perspektivy byly všelijaké - psal se rok 1949 a ani jeden neměl dělnický původ.

A stabilní zázemí pro děti je plně v rukou těch dvou - musí spolu v dobrém vydržet aspoň dokud děti nedospějí. A věnovat se jim.

To je podle mého názoru přesnější pohled než běžné vysvětlení přes „nejistotu budoucnosti“. Mladí lidé si ve skutečnosti nikdy nemohli být úplně jisti, že svým dětem zajistí stabilní a důstojné zázemí. V mnoha obdobích byly materiální podmínky objektivně horší než dnes. Přesto se děti rodily.

Rozdíl bych proto nehledal primárně v tom, že dnešní generace má horší ekonomické podmínky nebo větší strach z budoucnosti. Hlubší problém je spíše v menší stabilitě vztahů mezi muži a ženami. Dítě se obvykle nerodí z abstraktní ekonomické kalkulace jednotlivce, ale ze vztahu, který má určitou míru trvání, důvěry a závazku. Pokud těchto vztahů ubývá, vznikají později, jsou křehčí nebo se rychleji rozpadají, musí se to nutně projevit i na porodnosti.

Tomu odpovídá i výrazný nárůst počtu dětí narozených mimo manželství, tedy dětí, které by se dříve označovaly jako nemanželské. Samotný fakt narození mimo manželství samozřejmě neznamená, že dítě nemůže vyrůstat v dobrém prostředí. Ukazuje ale strukturální změnu: rodina je dnes mnohem méně svázána s trvalým institucionálním rámcem než dříve. A pokud slábne rámec, v němž muž a žena dlouhodobě plánují společný život, slábne i základní mechanismus, z něhož porodnost vzniká.

Stabilní zázemí pro dítě opravdu není jen otázkou výše příjmu, velikosti bytu nebo státních dávek. Je především otázkou toho, zda spolu dva lidé dokážou vytvořit dostatečně pevný vztah a udržet jej alespoň po dobu, kdy jsou na nich děti existenčně i emočně závislé. Bez tohoto základu může stát zvyšovat rodičovský příspěvek, podporovat bydlení nebo budovat školky, ale demografický problém tím nevyřeší.

Nízká porodnost není hlavně důsledkem toho, že mladí lidé nemají jistotu dokonalého zázemí. Takovou jistotu neměl téměř nikdo nikdy. Je spíše důsledkem toho, že se méně často vytvářejí dostatečně stabilní páry a rodiny, v nichž se dítě stává přirozeným pokračováním společného života. Bez samotné existence stabilních rodin demografie nutně klesá.