Prohrál jsem sázku. Naivně jsem věřil, že současná hlava státu má aspoň zbytek soudnosti, pokud zváží svůj současný zdravotní stav a dalších pět let ve funkci.

Nic nového pod sluncem. Ona opojná chuť moci, popsaná před padesáti lety Ladislavem Mňačkem, je silná, přitažlivá a zřetelně proti ní neexistuje antidotum. Miloš Zeman se před časem „poradil“ se svými věrnými figurami, jako třeba s Vratislavem Mynářem (stále bez bezpečnostní prověrky), panem Ovčáčkem (bere ho vůbec někdo vážně?) a nejspíše ještě dalšími temnými hradními stíny, jestli má kandidovat. Umí si někdo představit, že by mu kdokoli z jeho okolí „poradil“ něco jiného, než že má pokračovat?

Takže ve čtvrtek v sále nabitém jeho příznivci sklidil nejspíše standing ovations a de facto tak zahájil rok trvající presidentskou kampaň.

Jelikož si ještě všichni pamatujeme minulou volbu, kde se v druhém kole používaly podpásové a lživé údery typu osočení protikandidáta z inklinace jeho rodiny k nacismu, jeho „nedostatečnému češství“ apod., lze očekávat, že podobné prvky zažijeme i při pokusu číslo 2. Bitevní pole je pooráno, hnojomety se už plní.

Místo výběru z víceméně rovnocenných kandidátů, kteří by v klidné televizní debatě rozebrali svou vizi reprezentace společnosti, snahu být důstojnou hlavou státu a jakýmsi klidným bodem v dobách hlučných politických půtek, budeme sledovat s velkou pravděpodobností rozvášněnou arénu s ringem, kde na jedné straně bude stát současný president s výhodou znalosti technologie moci proti někomu, kdo vzejde z prvního kola volby jako jeho soupeř, který se bude štítit vytáhnout lež a sprostotu jako své drtivé háky.

Kardinální otázkou tedy nejspíše zůstane, jestli našemu národu více vyhovuje jedinec, který svou zdokumentovanou opilost vydává za chorobu, své veřejně pronášené vulgarismy za bonmoty a své lži za pravdu. Jestli si většina lidí vzpomene, že k deinstalaci nežádoucího jedince jsou určeny právě jen a jen volby a nikoli kalašnikov. Jestli všichni, kteří byli označeni jako příslušníci „lumpenkavárny“, všichni ti idioti, hnůj a póvl, všechny „přeříznuté“ studentky Miloši Zemanovi v rozhodujícím okamžiku vystaví svou účastí ve volbách červenou kartu. .

Jestli aspoň jednou dojde k naplnění oné památné a stále platné vize Václava Havla.

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora