Rozhovor Viliama Bucherta (V.B.) s Václavem Klausem (V.K.) v MF Dnes v sobotu 29.11. je smutným svědectvím naprosté ztráty soudnosti pana prezidenta. Jeho tvrzení obsahují tolik zjevných a snadno ověřitelných nepravd a absurdností, že cítím potřebu aspoň na některé reagovat a zastat se tím soudců Ústavního soudu, Evropské komise, Angely Merkelové, Mirka Topolánka a Petra Gandaloviče. A také zdravého rozumu. Ten dostal v tomto rozhovoru na frak nejvíc.

Začněme kritikou významu nálezu Ústavního soudu, konkrétně otázkou a odpovědí (zvýraznění tučným písmem je dílem autora).

V.B.: Tentokráte se nemýlíte. Že Lisabon není v rozporu s ústavním pořádkem, řekl ve středu předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský.
V.K.:Senát požádal o výrok, jestli jsou ústava a Lisabonská smlouva v souladu. Nemyslím si, že je náhoda, že Ústavní soud ustoupil k tomu, že místo výroku 'není v souladu' došel k výroku 'není v rozporu'. Neslovíčkařím, je to základní otázka. Tyto dva pojmy nejsou identické. Kdybych byl Senátem, tak bych protestoval proti této metodě.

Pokud bude mít Senát zdravý rozum, protestovat nebude. Výraz, že nějaké ustanovení "není v rozporu s Ústavou" neznamená nic jiného, než že toto ustanovení může platit současně s Ústavou. O toto Senátu v případě jím zmíněných ustanovení Lisabonské smlouvy šlo a přesně to samé je i obsahem pojmu "je v souladu". Pokud Václav Klaus tvrdí, že tomu tak není, projevuje politováníhodnou neznalost věcného obsahu slovního spojení "není v rozporu" a "je v souladu" a ztrátu logického uvažování.

Neschopnost či neochotu Václava Klause smířit se s jednoznačností výroku ÚS se projevuje v odpovědi na konstatování

V.B.: Neobvyklé také bylo, že rozhodnutí soudců bylo v poměru 15:0.
V.K.:Nechci hledat motivace soudců. Protože zřejmě nebyl přesvědčivý výrok pro, tak se nechtěl žádný soudce zaplétat do výroku opačného typu. Oni by byli pak nuceni psát minoritní stanovisko, to je práce a to se nikomu nechce dělat.

Tohle si soudci ÚS od pana prezidenta nezasloužili! Udělat z nich lenochy jenom proto, že mají stejný názor, může jen člověk, který nechápe, že on sám mít pravdu nemusí. Přitom pravý opak je u Ústavního soudu běžnou praxí. Soudci ÚS, kteří mají odlišný názor než většina, nelitují práce a své názory obvykle velmi podrobně rozebírají. Připomeňme dvě nedávné, politicky velmi důležité kauzy: návrh poslanců ČSSD na zrušení reformního "batohu" a návrh předsedkyně NS Ivy Brožové na zrušení jmenování Jaroslava Bureše jejím místopředsedou. V prvním případě měli společný odlišný názor soudci Rychetský a Musila (5 hustě popsaných stran odůvodnění), soudce Duchoň (1 strana) a soudkyně Wágnerová (5 stran textu), v druhém opět Rychetský (3,5 stránky), Wágnerová (3 stránky) a Kůrka (5 stránek). Pokud tedy nikdo ze soudců a soudkyň Ústavního soudu neformuloval odlišný názor, znamená to, že s nálezem plně souhlasí. Sebeklam je hrozná nemoc a Václav Klaus jí zřejmě definitivně propadl. Všem soudcům a soudkyním ÚS se proto za slova pana prezidenta na jejich adresu omlouvám a vyjadřuji jim tímto svůj dík a uznání.

Zákeřného faulu na Evropskou komisi i ministra zemědělství Gandalovičove se za nečinného přihlížení Viliama Bucherta dopustil Václav Klaus v odpovědi na otázku

V.B.: Jak to tedy vysvětlit občanům?
V.K.: Vysvětlit se jim dá, že se převádějí ty a ty pravomoci z Prahy do Bruselu, to je věc, které každý člověk rozumí. Dám příklad. Nevím, zda jste si minulý týden povšiml neuvěřitelného rozhodnutí EU, že se dětem ve školách má dávat ovoce.
V.B.:Povšiml, měli jsme o tom v novinách skoro celou stránku.
V.K.:Ti, kterým není dvacet, vědí, že takové pokusy jsme zažívali jako něco naprosto nesmyslného a nepraktického a neuvěřitelně nákladného.
Představa, že škola, která má například 800 žáků, bude každý den dostávat pro každého žáka stejný kousek ovoce, je neuvěřitelná. Jak se vyřeší dopravní otázky? A distribuce uvnitř školy? To je téměř neřešitelný úkol. Problém je ale jinde. Doteď bylo hlasování v EU takové, že bylo možné, aby jeden ministr zemědělství, v našem případě pan Gandalovič, řekl, že je proti, a tím to nebylo schváleno. V momentu přijetí Lisabonské smlouvy budou tyto věci rozhodovány většinou hlasů a jakýkoli hlas - i pěti či osmi malých zemí - bude naprosto bezcenný. Tomu přece rozumí každý občan.

Kdyby tomu bylo tak, jak to líčí Václav Klaus, bylo by to opravdu hrozné, ale skutečnost je zcela jiná. Jak se může každý čtenář přesvědčit na webové stránce v českém jazyce.

úvodní odstavec sdělení na zmíněné webové strance z 19. listopadu 2008 zní

Evropská komise přivítala politickou dohodu, ke které se dnes podařilo dospět v rámci Rady ve složení pro zemědělství a která se týká programu distribuce ovoce a zeleniny dětem ve školách, který by měl být zaveden v celé Evropské unii. Na nákup a distribuci čerstvého ovoce a zeleniny do škol bude z evropských fondů každoročně vypláceno 90 milionů eur a tyto finanční prostředky budou dorovnávat vnitrostátní a soukromé fondy těch členských států, které se rozhodnou program využívat. Cílem programu "Ovoce do škol" je podpořit správné stravovací návyky u mladých lidí, neboť studie ukazují, že si tyto návyky udržují i později v životě. Kromě distribuce ovoce a zeleniny školákům jako cílové skupině programu bude program rovněž vyžadovat účast členských států, které vypracují strategie včetně výchovných a informačních iniciativ a sdílení nejlepších postupů. Odhaduje se, že 22 milionů dětí v EU trpí nadváhou. Více než 5 milionů dětí je obézních a očekává se, že toto číslo se bude každým rokem zvyšovat o 400 000. V řešení tohoto problému může důležitou úlohu sehrát lepší výživa. Realizace programu bude zahájena na počátku školního roku 2009/2010.

Jde tedy o zcela dobrovolnou akci, na níž se můžeme, ale nemusíme podílet! Tedy přesně tak, jako tomu je s čerpáním tzv. "strukturálních fondů" na projekty zemědělství, podnikání, výzkumu a vývoje a podobně. Ani ty nemusíme čerpat a i v jejich případě je podmínkou spolufinancování. Není také bez zajímavosti, že podobný program jako je "Ovoce do škol"funguje ve Velké Británii již asi 10 let viz zde.  

Tato skutečnost společně s reakcí Václava Klause na poznámku

V.B.: Ministr Gandalovič byl zpočátku proti, ale pak změnil názor.
V.K.: Přesně předvedl, jaká atmosféra převládá v Bruselu. Asi byl nejdříve proti, ale jak viděl, že je sám, tak mávl rukou a byl pro. Byl jsem na některých summitech - a to se rozhlížíte, zda jste skutečně jediný, kdo má opačný názor. je tedy projevem neznalosti podstaty a pravidel programu "Ovoce do škol" anebo snahy čtenáře zmást. Petr Gandalovič si v každém případě zaslouží uznání za rozumný postoj a nikoliv posměšný odsudek. Na této odpovědi je ovšem nejsmutnější skutečnost, že o dobrovolnosti naší účasti na této akci Viliam Buchert dobře ví, neboť na oné"skoro celé stránce" MF Dnesz 19.11.2008 je řečenoto samé, co v citátu výše

"Od příštího školního roku můžou děti ve školách v EU dostávat zdarma ovoce a zeleninu. V Bruselu se na tom dohodli ministři zemědělství "sedmadvacítky". Záležet ale bude na každé zemi, jestli se do programu zapojí, či ne. ČR program podporuje, ovoce a zeleniny by se tak mohlo dočkat až půl milionu českých školáků."

Skutečnost, že Viliam Buchert pana prezidenta na neopodstatněnost jeho kritiky této akce a postoje Petra Gandaloviče okamžitě neupozornil, je projevem neprofesionality nebo bojácnosti.

Během rozhovoru Václav Klaus také třikrát zmínil německou kancléřku Angelu Merklovou, vždy s kritickým ostnem. Lze-li ještě přejít jen s pozdviženým obočím prezidentova slova

"To byl právě geniální trik německé kancléřky Angely Merkelové a jejích právníků, že převedli souvislý text Evropské ústavy do tohoto nesrozumitelného textu." či "Neměním postoje podle toho, jestli mě pan Sarkozy či paní Merkelová poklepou v Bruselu po ramenou."

nelze nechat bez odezvy Klausovo obvinění

"Třetí zásadní věcí je, že dochází k rafinované a složité možnosti posouvat kompetence na Brusel. Zdálo se, že zastavení evropské ústavy je i zastavením tendence přenášení kompetencí do Bruselu. To, že se paní Merkelové podařilo zmanipulovat evropské politiky, aby vznikla Lisabonská smlouva, je něco jiného."

Poslední věta je urážkou nejen Angely Merkelové, ale také všech dalších 26 předsedů vlád zemí EU, včetně našeho Mirka Topolánka. Tato slova neměla z úst našeho prezidenta nikdy zaznít a já se za ně stydím. Angele Merkelové a všem dalším předsedům vlád zemí EU se za sebe a věřím že i za většinu našich občanů omlouvám.

Co říci na závěr? Že držím palce Mirku Topolánkovi. Všechny čtyři.