Zpráv BIS vzbudila trochu rozruchu a podivení například tím, že vydává staré známé věci za objevy – což se týká korupce v soudnictví a podobných záležitostí, o nichž si už ani ti vrabci na střeše neštěbetají, věnujíce se rozumně vlastním záležitostem. Neobjevné objevy BIS proto vzbudily ironické komentáře, jejichž razanci mírnil jen dojem, že se možná či snad na základě jejich odhalení přece jen kdesi cosi vyšetřuje a třeba nějaký výsledek přece jen tu a tam bude. Možná se nevyšetřuje vůbec nic anebo nebude žádný výsledek, ale to už se veřejnost a kritici nedovědí. Doufat ale mohou.

Ale to všechno je vedlejší – hlavní je sama existence Zprávy o činnosti, což je nic více a nic méně než živoucí důkaz toho, než potvrzení skutečnosti, že BIS tady je a tady pracuje. A to už se nikdo ani nepozastavuje nad tím, že tento orgán publikuje zprávu o výsledcích své práce devět měsíců po začátku nového roku – není to přece firma, aby mohla začít roční výsledky zpracovávat po proběhnutí všech účetních operací někdy po půlce ledna. I tak jsou takové podniky mnohem rychlejší než BIS, a není to proto, že jejich akcionáři jsou nějak nervóznější než daňoví poplatníci.

Ne tak dávno, pár týdnů, zase ministerstvo průmyslu a obchodu zveřejnilo materiál pod názvem Strategie růstu konkurenceschopnosti českého průmyslu do roku 2020 – nebo tak nějak. Každopádně Strategie zní líp než třeba Sedmiletý plán. A uspořádalo k tomu tiskovou konferenci a koncepci nepředstavoval nikdo menší než ministr sám. Není to první ani poslední materiál podobného druhu vyšlý z dílen tohoto ministerstva a sotva si někdo dá práci, aby porovnával minulé s tím aktuálním a v roce 2020, kdy se na onom ministerstvu vystřídají přinejmenším tři další ministři a z bůhvíjakých politických stran – si na tuto Koncepci nevzpomene vůbec nikdo. A kromě toho, co je třeba pro zvýšení konkurenceschopnosti dělat, je dávno známé – od zjednodušení byrokracie přes vytvoření jednoduchého a efektivního daňového systému až po omezení korupce. Slohových cvičení na toto téma bylo sepsáno spoustu a leckdo může přispět i s dalším nápadem, jenže tady problém není – ten spočívá v tom, jak toho prakticky dosáhnout – ale to nevědí ani byťsamým státem posvěcení úředníci ministerstva průmyslu o obchodu. Taky by se – kristapána – mohlo přijít na to, že konkurenceschopnosti by průmyslu nejvíce prospěli tím, kdyby zrušili sami sebe.

Zdálo by se, že obě záležitosti nemají nic společného. Jenže mají – ale ne ovšem to, co stojí v názvech jejich textů a tím, co je jejich oficiálním, deklarovaným cílem. To společné a podstatné je sdělení veřejnosti: jsme tady, konáme svoji práci a ve chvíli sestavování rozpočtů na příští rok je nutné dát najevo naši potřebnost a nezastupitelnost – jak BIS, tak ministerstva průmyslu a obchodu - protože bez nás se korupce u soudů nevymýtí a zase bez nás žádný výrobce nedokáže zvýšit svoji konkurenceschopnost. A proto na tom chceme a budeme pracovat a když se nám dostane většího rozpočtu – anebo ještě většího rozpočtu – bude nás na tom pracovat také o mnoho víc. Nejen do roku 2020 – zkrátka pořád a furt. A sepíšeme k tomu Strategii.

Jiný smysl výroční zpráva BIS ani Koncepce rozvoje konkurenceschopnosti českého průmyslu Ministerstva průmyslu a obchodu ve skutečnosti nemá.

A k tomu ještě jeden paradox ze života státních institucí – můžeme všichni vědět, že právě toto bylo skutečným cílem publikování obou spisů, že jde a vždycky půjde právě a jen o toto - ale obě instituce stejně dosáhnou svého – totiž schválení svého rozpočtu na příští rok a ještě s nějakým tím procentem proti loňsku navíc. My ostatní si o tom můžeme jenom takto vzájemně vypravovat.

Autor je nezávislý ekonom