BIS zveřejnila Výroční zprávu za rok 2010. Veřejnosti se tak znovu dostal do rukou text, který popisuje bezpečnostní rizika České republiky bez obalu. Kromě toho, že se ve zprávě můžeme dočíst o tom, jaká jsou rizika teroristického útoku na našem území, jaká jsou rizika spojená s únikem informací z počítačových sítí, jaká jsou rizika spojená s rozvojem extremismu (některé zdroje tvrdí, že toto riziko BIS podceňuje), máme také možnost se dočíst o tom, jaká jsou ekonomická rizika spojená s aktivitou zájmových skupin a s korupcí.

Ve zprávě se doslova píše toto (str. 3-4): "... Společnosti s majetkovou účastí státu a se strategickým významem pro komunikační, dopravní, finanční a energetickou infrastrukturu (např. České aerolinie, Česká pošta, České dráhy, ČD Cargo, Česká exportní banka, Exportní garanční a pojišťovací společnost, ČEZ) ... Dlouhodobým jevem, který negativně ovlivňuje tyto společnosti, je relativně slabá pozice vlastníka usnadňující nehospodárné chování managementu. Vedení některých společností cíleně omezovalo kontrolní a řídící roli státu. Využívalo k tomu např. zkreslené a neúplné informování dozorčí rady, osobních vazeb mezi managementem a představiteli kontrolních a regulačních orgánů ..."

Co tato část zprávy říká? Jednoduše BIS zde taxativně vyjmenovává příklady polostátních podniků, které profitují z dobývání renty, přičemž popisuje způsob, jakým se toto dobývání renty děje. Tyto praktiky nejsou pro BIS ničím překvapujícím. Shledává jejich uplatnění v soudním systému (jsou jmenovány konkrétní kauzy), v systému terciárního vzdělávání a podobně. Co ovšem BIS nedělá, je jejich ekonomická interpretace.

Podobné typy vzorců chování se v západních zemích nazývají korupcí. Známe je z dob komunistického režimu a nemusí nás překvapit. Co by nás ale nemělo nechat chladnými, je fakt, že toto chování manažerů polostátních podniků, úředníků a politiků omezuje ekonomický rozvoj České republiky. A to tím, že vytváří bariéry vstupu, které omezují konkurenci, čímž zvyšují cenu nad úroveň, která by na trhu byla, kdyby se korupce neděla, a hlavně tím, že podněcují manažery polostátních podniků - stejně jako kontrolní regulační orgány a politiky, kteří rozdávají dotace z kapes daňových poplatníků - ke spotřebě vzácných zdrojů. Ty jsou pak z pohledu společnosti promrhané. Když se poté ve zprávě BIS dočteme o tom, že se jedná o dlouhodobý jev, nezbývá nám, než si konečně položit otázku, jak dlouho budeme my, daňoví poplatníci, toto mrhání zdrojů ještě muset tolerovat?

Centrum pro studium konkurence, Liberální institut