Vichr z hor, který cloumal v uplynulých týdnech českou politikou, odvál a nastal čas sčítání zisků a ztrát. Povrchní pozorovatele zajímá, kolik se při prezidentské volbě na Hradě zdláblo chlebíčků a vyzunklo piv, někteří volitelé si asi ověří stav svých kont, no a na partajní sekretariáty zbude kontrola parlamentních oveček – které zběhly a které vydržely. Tento ruch mezitím překryjí standardní ideologicky, ba až komiksově laděné spory koalice s opozicí.

Václav Klaus se prokázal coby člověk dokonale polarizující politické strany i veřejné mínění. Žádné velké stmelování od něj nečekejme. Pokud si prezident nezkusí rovnou zpřetrhat ústavní otěže, přinejmenším je bude alespoň dál povolovat. Když bude potřeba, použije k posílení svého vlivu komplikovanou situaci v ODS, kde roztržka mezi Topolánkem a Bémem načrtla půdorys pro období do volebního kongresu na sklonku roku. Pokojný spánek mít Topolánek určitě nebude. Průšvihem už je, že zdánlivě jasné Klausovo potvrzení ve funkci natáhl neprofesionálním vyjednáváním až na tři kola dvou voleb. Zlatým hřebem bylo opuštění údajného principu, na němž ODS zuby nehty trvala 8. února - tajné volby. Skoro to působí, že jakmile je úspěšně nakoupeno, ocitají se principy na vedlejší koleji. Další problém se ODS rýsuje se zelenými. V očích mnoha modrých mužů a žen se stali nespolehlivými partnery, přestože v běžném provozu vlády a parlamentu drží koaliční linii naprosto loajálně, od reformního batohu až po radar.

Zelení se sice mohou pyšnit, že - ač malí a slabí - vymysleli Klausovi protikandidáta, jenž statečně bojoval do posledního okamžiku. Pravda, v závěrečném stádiu bez nich: dohodu s komunisty na odporu k americkému radaru a mezipartajním klidu zbraní Bursík odmítl. Na druhou stranou absence Olgy Zubové, předsedkyně Republikové rady SZ, při prezidentském hlasování vyostřila nedůvěru uvnitř zelených, na niž může vláda co nevidět krutě doplatit.

Sociální demokracii nechť těší, že Jan Švejnar na ni vrhl nové, příznivé světlo. Postupovala vcelku rozvážně a vyrovnaně. Ovšem dezerce dlouholetého poslance a šéfa královehradecké organizace strany do Klausova tábora napovídá, že ČSSD zůstává - při své velikosti a snaze obsáhnout pestrou škálu osobností a názorů - svým způsobem cedníkem. Éra Wagnerova, Teplíkova, Hojdarova, Melčákova, Pohankova pokračuje Evženem Snítilým. Snad je aspoň on sám spokojen, že si uhájil postoj (třebaže dříve neprezentovaný) i přes přirozené následné sankce radikálně protiklausovské strany, za kterou byl do Sněmovny zvolen.

Rozervaní lidovci se mohou radovat z vyhandlovaných církevních restitucí a blížícího se návratu Jiřího Čunka do vlády. Premiér jej avizoval dvě hodiny před zahájením páteční volby. Během prezidentského maratónu se na nálady v KDU-ČSL (mnohomluvná je nechuť Věry Luxové vůči Klausovi) a její rozkolísanou podporu veřejností trochu pozapomnělo. Nyní opět vyniknou.

O malý výstřel z Aurory si však řekl zejména předseda KSČM Vojtěch Filip. Tak dlouho licitoval s podporou Švejnarovi, až jako komunistického kandidáta představil Boblause, tvora s tváří půvabné europoslankyně a tezemi opisujícími, ba karikujícími program dosavadního hradního pána. Boblause, v Bruselu brojícího proti „bolševickému evropskému sociálnímu státu“ a za americký protiraketový systém, by si příště mohli postavit třeba do čela kandidátky do Evropského parlamentu. Jedině kdyby Filip přiznal, že naletěl zlomyslnému Grebeníčkovi a popleteně opustil reformátorský proud, by mohla atmosféru uvnitř KSČM stabilizovat. Jinak po jarním sjezdu nemusí u komunistů zůstat kámen na kameni.

Všimli jste si, jak se nám v průběhu prezidentské volby pro samé stranické hrátky a procedurální obstrukce ztratili z dohledu sami kandidáti? Klaus, poté co sdělil, že se nezmění, vypadal, jako když už se chystá do dalších bitev s tajícími ledovci a evropskými omezovači svobod. A Švejnar? Doufejme, že pečlivě promýšlel své budoucí tuzemské politické angažmá. Pro podstatnou část občanů je symbolem naděje ve změnu, v postavu integrující českou (neklausovskou) společnost, do značné míry následovníkem Václava Havla. Zda právem či neprávem, snad Jan Švejnar brzy vyjeví.

Literární noviny 18.2.2008