Taky se občas díváte na béčkové |(či spíše céčkové atd.) filmy, kde se nočními ulicemi pohybují podivné mátohy s trhavými pohyby a upřeným vyhaslým zrakem? Většinou končí špatně....

Pokud vás nebaví koukat po 22. hodině na nějakou Primu či Novu, abyste si před spaním cosi užili, zkuste česká média. Přinášejí zprávy, které jsou na podobné úrovni s tím rozdílem, že nejde o fikci v nějakém zapadlém městečku v Ohiu, ale o naši malou českou kotlinu.

Dne 3.2.2024 byl do čela sdružení, jež se nazývá Česká suverenita sociální demokracie (značka ČSSD samozřejmě zcela náhodná), nominován Jiří Paroubek. Místo mu přepustila Jana Volfová, která se dle vlastních slov ráda stane místopředsedkyní a bude mu obrazně řečeno krýt záda. Začala už tím, že virtuálního předsedu označila za skutečného odborníka.(kdo nevěří, ať si to přečte zde). V této straně samozřejmě nesmí chybět Paroubkův souputník po podobných obskurních sdruženích Petr Benda, který se proslavil večírkem v hotelu Prince de Ligne v dobách nejtužších covidových restrikcí. Lze očekávat, že se v tomto seskupení shromáždí politický detritus posledních 30 let.

Zdá se, že výprask ve volbách v roce 2010, kdy nebyl schopen nalézt jedinou stranu, s níž by se spojil do koalice, nestačil. I onen mýthický LEV 21 taky moc nezařval (0,07% hlasů). To, že jej mateřská sociální demokracie do svých řad již nevpustila, byl jeden z mála jejich rozumných kroků.

Podobným procesem recyklace prochází i bývalý hejtman Jihomoravského kraje Michal Hašek, který nalezl zalíbení v uskupení PRO, vedené pouťovým křiklounem Jindřichem Rajchlem. Pan Hašek má za sebou jednu z nejlepších veřejných šarád, kdy v přímém přenosu popřel opakovaně svou účast na Lánském puči, než klesl pod přímou palbou nezvratných důkazů. Před sto lety by podobný výstup znamenal následnou promyšlenou sebevraždu pro uchování posledních zbytků cti. Případně totální veřejnou absenci kdekoliv a kdykoliv. Moderní doba přináší nové výzvy a tento v přímém přenosu usvědčený lhář (a jednu dobu nositel cca 20 různých funkcí) se opět dere na výsluní. Sice v uskupení, které nemá šanci prorazit do Sněmovny, nicméně i tak lze očekávat jeho přítomnost v pojízdných cirkusech po vlastech českých.

Omlouvám se dalším recyklátům, že jsem je neuvedl, rozsah blogu by těžko stačil. Jde o princip. Politika je poměrně tvrdé řemeslo a není jednoduché ji provozovat. Navíc v dobách, kdy není nic těžkého nalézt projev třeba pár let dozadu, v němž jedinec tvrdil naprostý opak toho, co káže dnes. Kdy není problém dohledat jeho činnost a skutky, které ohnivě pranýřuje na jiných. Pověstný bumerang si nevybírá.

Mělo by platit, že pokud se politikovi stane to, co výše uvedeným dvěma pánům, měli by se tiše vytratit zadními dveřmi a již se nikdy na veřejnosti neobjevit. Důvod je jasný. Jejich minulost je vždy dožene, bude jim předkládána na švédském stole jejich průserů a budou - právem - zesměšňováni. Budou připomínat ony zmíněné zombie, které se klátí politickou houštinou a pokud se objeví na světle, lidé budou s křikem prchat pryč, případně se postaví jako v těch béčkových filmech na odpor.

Trochu se však bojím při pohledu na současnou scénu, jestli se ve vnímání diváků cosi nemění. Nelze vyloučit, že některým se zombie líbí více, než lidská bytost.