Podle názoru mnohých se boj proti praní špinavých peněz v České republice v posledních dvou letech dostal na okraj zájmu nejen současného policejního vedení, ale i vedení ministerstva financí, pod jehož hlavičkou, doposud bez větší pozornosti resortních šéfů, pracuje specializovaná jednotka, Finanční analytický útvar (FAÚ), která v tomto boji zaujímá zvláštní postavení znamenající nejen některé důležité pravomoci, ale i exkluzivní přístup k zajímavým informacím.

Jen málokdo tuší, že toto nevelké a nenápadné pracoviště soustřeďuje vysoce citlivé informace o podezřelých finančních operacích od velkého množství finančních institucí a dalších, zákonem vyjmenovaných subjektů z území celé republiky, které analyzuje. Jedná se o informace o přesunech nepředstavitelného objemu finančních prostředků. Výsledkem analýz je pak v některých případech trestní oznámení o podezření z trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti, jež je následně postupováno Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality.

Z určitého úhlu pohledu lze tedy o FAÚ hovořit jako o zpravodajské agentuře. Případné zpřístupnění informací zpracovávané na tomto pracovišti nepovolaným osobám může znamenat značné riziko zneužití nejen v rámci kriminální činnosti, ale i v politickém boji.

O to větší pozornost si zaslouží náhlá výměna dlouholetého ředitele jednotky Karla Korynty. Na místě je otázka, kde se vzala ta neočekávaná touha ministra financí v demisi dělat "pořádky" na útvaru, který doposud požíval velmi solidní pověsti nejen na domácí půdě, ale i v zahraničí? Pro veřejnost by bylo nesporně zajímavé vědět, co je vlastně cílem tohoto náhlého ministrova opatření.

Prezentované důvody Koryntova odvolání, tedy nezabránění převedení půlmiliardy korun, která byla vyvedena z účtů dceřiné společnosti České konsolidační agentury, společnosti Galileo Real, jsou z odborného hlediska totiž velmi sporné. Především, zákon velmi přesně předepisuje, jakým způsobem může FAÚ v prověřovaných případech postupovat. Zabránit finanční transakci může jen v zákonem stanovených případech.

Pokud se jednalo o situaci, kdy převáděné finanční prostředky nepocházely z trestné činnosti a byly disponovány osobou s potřebným oprávněním, je vysoce pravděpodobné, že Koryntův útvar nijak nepochybil. Za nesmyslnou lze rovněž pokládat Kalouskovu úvahu o tom, že FAÚ mohl zabránit transakci alespoň částečně.

Další zvláštností v řadě je korespondence mezi ministrem financí a protikorupčním útvarem, na kterou se ministr Kalousek při vysvětlování svého rozhodnutí odvolává. Není právě obvyklé, aby si dopisoval ředitel policejního útvaru přímo s ministrem financí, a ani to, aby policejní útvar hodnotil činnost pracoviště v organizační struktuře jiného ministerstva. K něčemu takovému nemá žádnou kompetenci. Celá situace tak zavání nejen podivností, ale také účelovostí.

Výsledkem zajímavých Kalouskových her těsně před jeho odchodem z ministerstva je pak jmenování bývalého náměstka ředitele protikorupční policie Milana Cícera do čela FAÚ s vysvětlením, že se jedná o vynikajícího odborníka.

Aniž bych chtěl jakkoliv zpochybňovat kvality nově jmenovaného ředitele FAÚ, dovolím si poznamenat, že se nejedná o specialistu na problematiku praní peněz a jeho odborné znalosti v této oblasti lze s odvolaným ředitelem Koryntou jen stěží porovnávat.

Při úvahách o skutečném smyslu personální výměny na postu ředitele FAÚ se tak lze jen obtížně ubránit pochybnostem o tom, zda byl ministr Kalousek při rozhodování o této personální výměně motivován pouhou snahou zlepšit činnost FAÚ, či zda v pozadí nestojí některé jiné motivy.

Mnozí vnímají politiku jako hru, Kalousek politikem je a o tom, že je v této hře zdatným hráčem, pochybuje málokdo. Nezbývá než doufat, že nový ředitel FAÚ nemá být a nebude v této hře figurkou, pomyslným žolíkem, jež má přinést svému hráči významné výhody pro následující politické partie.

Více k problematice naleznete na: www.zimmel.cz

Autor je bývalý ředitel Finanční policie