Bouřlivá diskuse o neziskových právnických osobách pouze podtrhuje skutečnost, jak lze bezpochyby správnou myšlenku zdiskreditovat, pokud ji použijeme k jiným k cílům než těm, ke kterým byla původně určena.

Přitom se jedná o věc ve své podstatě prostou. Umožnit každému, kdo chce vytvořit neziskovou právnickou osobu, aby ji vytvořit mohl a aby se mohl ucházel o finanční prostředky z veřejného zdravotního pojištění. Tato myšlenka byla převzata z programu KDU-ČSL do vládního prohlášení koaliční vlády hned při jejím vzniku. Vláda tedy měla celé volební období na to, aby návrh zákona o neziskové právnické osobě ve zdravotnictví připravila.

Je pravda, že v době ustavení koaliční vlády myšlenka neziskové právnické osoby neměla politický náboj a její zakotvení ve vládním prohlášení bylo chápáno spíše jako ústupek menšímu koaličnímu partnerovi, s jehož plněním netřeba spěchat. Teprve při převodu nemocnic zřizovaných kraji na akciové společnosti se myšlenka náhle stala aktuální, a to evidentně nikoliv z důvodů programových, ale spíše pro možnost použít ji jako volební zbraň proti politickému soupeři. Tak se má náhle stát zákon, který mohl být běžnou evropskou normou, ideologickou zbraní. Jestliže je ale rozum zaslepen ideologií, nemůže věc dopadnout dobře.

Bohužel i z tohoto návrhu daleko spíše než snaha o nalezení funkčního systému, kouká touha po koncentraci moci. Je zde sice popsána myšlenka neziskové právnické osoby, zároveň se ale říká, že kdo nebude neziskovou právnickou osobou, tak od 1.1. 2008 fakticky končí, protože mu bude proplácena pouze akutní, neodkladná péče. Přijmout formu neziskové právnické osoby v navrhované podobě ale zároveň znamená, že prakticky vše řídí ministerstvo a dluhy platí zřizovatel, tedy v naprosté většině případů kraj.

Je proto pochopitelné, že kraje takovou podobu zákona odmítají. V dalších odstavcích se slibuje každému, kdo se stane neziskovou právnickou osobou, právo na smlouvu s pojišťovnou. A říká se tomu síť neziskových nemocnic. To je opět dokladem skutečnosti, jak lze dobrou myšlenku špatně provést. Myšlenku sítě zdravotnických zařízení prosazuje KDU-ČSL v různých vládách. Zatím se jí podařilo jako předpoklad tvorby sítě prosadit do zákonů alespoň systém výběrových řízení. Jinými slovy, hlavním kritériem pro uzavření smlouvy se zdravotními pojišťovnami a vstupu do sítě není právní forma nemocnice či otázka zřizovatele, ale kvalita, efektivita a struktura poskytované zdravotní péče.

Pokud by se totiž ve výběrovém řízení ukázalo, že lepší péči poskytuje nemocnice, která je např. příspěvkovou nemocnicí městskou, krajskou či nemocnicí soukromou, pak by měla smlouvu dostat tato nemocnice. Tedy ta, která garantuje požadovanou strukturu služeb ve vyšší kvalitě a nižší ekonomické náročnosti než ostatní soutěžící. Jsem totiž hluboce přesvědčen o tom, že pro pacienta je důležitější být ošetřen dobře, než neziskově.

Autor je poslancem za KDU-ČSL