Volby do krajů jsou nablízku a napětí na politické scéně houstne. Jasně, je to klišé, které se objevuje pravidelně před všemi volbami. Zarážející by bylo, kdyby žádné tenze s vrcholící kampaní nenastaly.

Příčinu letošního hektického volebního podzimu spatřujme ve snaze vlády nepodlomit svoji (nepříliš pevnou) pozici a v úmyslu opozice představit volby do krajských zastupitelstev jako referendum o Topolánkově vládní politice, která pro jistá nepopulární opatření (poplatky u lékaře, smlouva o radaru atd.) nemá důvod počítat s masovou podporou.

Avšak takové vylíčení popírá vysoce stěžejní fakt, že se volí představitelé krajů, ne poslanecké sněmovny (nanejvýš třetiny senátu). V jejich kompetencích není rozhodovat o záležitostech celostátní úrovně (poplatky), natož úrovně nadnárodní (radar).

Tak ovšem kandidáti ČSSD a KSČM nadcházející volby nevnímají. Regionální témata zatlačují do pozadí. Občanům-voličům vzkazují, že potíže, na něž narážejí ve svém okolí, jsou bezpodstatné a vyřeší se samovolně po Topolánkově svržení.

Právě popsaná taktika může pro levici skončit pouze katastrofální porážkou. Milosrdnou, pokud její kandidáti ve volbách propadnou. Krutou, jestliže sociální demokraté s komunisty kraje ovládnou, neboť denně pocítí svou nepřipravenost reagovat na skutečné výzvy, které řízení krajů přináší.

Autor je místopředseda Institutu K.H.Borovského www.ikhb.cz