Zatímco ministryně pro místní rozvoj v demisi Věra Jourová se připravovala na otázky poslanců Evropského parlamentu jako potencionální evropská komisařka, šéf hnutí ANO Andrej Babiš po týdnech někdy divokých spekulací oznámil její nástupkyni.

A jak avizoval a jak také bývá jeho zvykem, bylo to překvapení skoro stejné, jako když svým legendárním tweetem oznámil, že asi něco koupí, a byl z toho největší mediální obchod za poslední léta.

Jak to bude s novou ministryní Karlou Šlechtovou, to se bude muset teprve ukázat, a to především proto, že Andrej Babiš sáhl ke státní úřednici a předtím zaměstnankyni soukromých firem, v politice dosud nepůsobící, a tedy neznámé. Hnutí ANO dle něj nenominovalo politika, ale odborníka.

Na jedné straně je to možné jistě přivítat. Ministerstvo pro místní rozvoj často bývá spojováno především s čerpáním evropských fondů, a to se České republice nikdy moc nedařilo.

Nová ministryně to musí dát do pořádku a její apolitičnost jí v tom relativně může pomoci, nemusí se zabývat žádnými politickými konsekvencemi.

Navíc hnutí ANO získává od svého založení popularitu právě tím, jak dostává do politiky nové tváře, nezatížené nějakou neblahou politickou minulostí, když mnohé zavedené strany už jiné často ani nemají.

Je tohle ale princip demokratické politiky? Oznámení nové ministryně budí i jisté rozpaky. Především, současná vláda je politická, a vláda by politická být měla. Vyslovení odborníci jsou do vlád zváni v situacích, kdy se řeší nějaká krize, nějaké politické selhání.

V tomto případě jde zřejmě spíše o nedostatek kádrů, jak se dříve říkalo, hnutí ANO, které zatím vyhrává, co může, nebylo svou strukturou připraveno takový nápor zvládat. Vhodní kandidáti se hledají ad hoc a hlavní slovo při tom má především Andrej Babiš, zakladatel a hybatel hnutí.

Ministerstvo pro místní rozvoj dále není, ostatně na to upozornila sama nastupující ministryně, jen průtokovým ohřívačem evropských peněz a člen vlády není jen šéf svého úzkého resortu, vláda rozhoduje ve sboru a nová ministryně bude tedy spolurozhodovat i o věcech, které se zdaleka netýkají jen fondů.

Právě proto je v demokracii ministrem politik, ne odborník. Nestandardní postupy Babišova hnutí, podobající se spíše castingům než demokratické politice, je možné ospravedlnit jen totální diskreditací politiky a politiků v předchozím volebním období.

Karla Šlechtová v prvních rozhovorech jako by oprašovala Babišovo heslo o řízení státu jako firmy. Ona sama chce do řízení ministerstva prý přinést své zkušenosti z byznysu. To je něco, co může do české politiky vnést čerstvý vítr, jak vidíme u samotného lídra hnutí, ale zároveň to má mnohá rizika, stát přece jen není firma.

Oznámení nové ministryně navíc jako by bylo labutí písní Věry Jourové v české politice. Ona sama navrhla jako svou nástupkyni zcela někoho jiného a její hlas jako první místopředsedkyně strany nebyl slyšen.

V Evropské komisi získala zcela jiný resort, než si představovala, a ač také významný, z odpovědí na otázky europoslanců bylo dnes jasně zřejmé, že ho sice dobře nastudovala, ale že se v něm přece jen necítí zcela jistě.

Příliš důvěryhodně nezněl ani její distanc od podnikání šéfa hnutí a i to, že ani ona do poslední chvíle nevěděla, kdo bude její ministerský nástupce.

Nezbývá než počkat, jak se osvědčí nejnovější nestandardní Babišův krok a vůbec jeho novátorské byznysovo-politické metody.