Šedivá je teorie o možných koalicích a zelený strom života volebního trhu
Politika je především průmyslové odvětví. Určitě v současných demokraciích téměř všude na světě. Politické strany už dávno sázejí hlavně na marketing, zatímco řadové členstvo, jež se navíc stále tenčí, se i v odborných politologických publikacích ironicky přirovnává k roztleskávačkám při basketbalu nebo jiných sportovních disciplínách. Což platilo dávno před Babišem a bude to asi platit i dlouho po něm.
Jak plyne již z názvu, TOP 09 je o dva roky starší než ANO 2011. Paradoxně se však u nás často označuje za tzv. tradiční stranu, zatímco druhý zmíněný subjekt za ztělesnění všeho zla bezobsažné marketingové politiky. Přitom TOP 09 představovala z významné části marketingový produkt skoro jako vystřižený z učebnice.
Politický podnik TOP 09
Zejména po podivuhodném extempore, kdy se v létě 2006 snažil o vládní koalici s Paroubkovou ČSSD opřenou o komunisty, ztratil Miroslav Kalousek rozhodující moc i vliv ve své domovské KDU-ČSL. Posléze si tedy utrhl své křídlo, něco k němu přidal, nasadil marketing a zaznamenal úspěch. Ono „něco“ ale bylo docela důležité, poněvadž do zmíněné podmnožiny patřil i Karel Schwarzenberg, ministr zahraničí v Topolánkově vládě, s nímž si ještě lidovecký ministr financí Kalousek padl do oka. Schwarzenberg však ve vládě zasedal za zelené, tudíž za (v českých poměrech) umírněné progresivisty. Chcete-li, za levici. Miroslav Kalousek do té doby vystupoval především jako pragmatik, pak dlouho nic a až pak možná coby konzervativec. Na Karlu Schwarzenbergovi bylo, nebo přesněji řečeno jevilo se býti konzervativním kromě rodové šlechtické tradice zejména bafání z dýmky. Vedle tabákového dýmu a nesporného osobního kouzla vložil do politického podniku s Kalouskem i odkaz na reálnou pomoc československému disentu v době totality a kancléřství na Hradě za Václava Havla. Mohl tak Miroslava Kalouska verbálně očistit zkazkou o napraveném pytlákovi – ti prý na schwarzenberských panstvích patřili k nejlepším hajným.
Hnutí Tradice, Odpovědnost a Prosperita ročník 2009 získalo ve volbách 2010 skoro 17 procent hlasů i díky spojenectví s hnutím Starostové a nezávislí, ne formou koalice, ale umístěním lidí ze STAN na kandidátní listiny TOP 09. Na volebních plakátech stálo „TOP 09 s podporou Starostů“. S velkým S, což bylo gramaticky správně, ovšem mnozí to písmenko četli jako malé a opravdu soudili, že Kalouska a Schwarzenberga podporují všichni čeští, moravští i slezští starostové všech obcí a malých vísek. Přitom starostů za Starosty je mnohem mnohem méně. Nicméně i tento marketingový trik tehdy fungoval: voliči pravého středu, znechucení aférami ODS, dostali nabídku, na niž čekali.
V roce 2010 se topka dokonce vnímala jako „kladivo na Paroubka“. V zásadě mylně, jelikož cílila na úplně jiné voliče, tedy na odlišný segment volebního trhu. Paroubka poslal do propadliště především Miloš Zeman, jehož Strana práv občanů sice zůstala s 4,33 procenta těsně před branami sněmovny, ovšem ČSSD právě tato procenta žalostně chyběla.
Rozvod se Starosty, marná snaha Miroslava Kalouska zbavit se negativního hodnocení, které u většiny voličů za dlouhá léta v politice nastřádal, i pohasínající hvězda Karla Schwarzenberga, zazářivší hlavně v nakonec prohraných prezidentských volbách – to vše vrhlo topku na hranu životně důležité pětiprocentní klauzule. Kalouskův ohlášený odchod z parlamentní politiky sice může odstranit řadu osobních animozit a ulehčit tak spolupráci TOP 09 se STAN i s lidovci. Nicméně Starostové pošilhávají po Pirátech a veřejně se začíná mluvit o vzniku dvou bloků, jednoho středolevicového či středového, tvořeného Piráty a STAN, a druhého konzervativního, který zahrne ODS, lidovce a právě TOP 09.
Z hlediska volebních pravidel to má logiku, neboť jak výmluvně ukázaly poslední volby, i stranu, jež překoná pětiprocentní klauzuli, může volební systém pěkně „osekat na mandátech“. Ovšem ani zmíněné dva bloky nemusí v součtu dosáhnout nadpoloviční většiny křesel v parlamentu (a poslat tak Babišovo ANO do kouta). Volební trh má totiž své zákonitosti, které nemusí přát mechanickému skládání.
Když jeden tábor druhému nešmakuje
Vegetariánská strana (v USA opravdu působila!) bude těžko spolupracovat s Hnutím masojedů. Jejich volební koalice sice může hypoteticky fungovat na principu shrnující radlice, ovšem snadno narazí, neboť jeden tábor druhému zkrátka nešmakuje. A tudíž se těžko shodne i na volebním programu a na společném silném lídrovi.
U nás pak konkrétně část voličů Starostů může v Pirátech vidět příliš radikální levičáky, Piráti ve Starostech zas nestravitelný odvar z topky. Volič ODS vnímá TOP 09 jako partu bruselských eurohujerů, topkař z kavárny nevidí mezi Vondrou či Zahradilem a Klausem mladším rozdíl. Na volebním trhu ale prodávají hlavně značka, ksicht a slogan přizpůsobené chutím konkrétně vymezených cílových skupin.
Autor je politolog
LN, 18.7.2020