Bylo by to sympatické gesto, kdyby z něj Babiš nedělal kampaň
Aby se neřeklo, že vláda jen utrácí, zavelel premiér Andrej Babiš (ANO) k šetření. Nebudou se zvyšovat platy státních zaměstnanců, ačkoliv se za epidemie vedle zdravotníků, učitelů nebo policistů zapotili i úředníci, když museli administrovat četné kompenzační programy. Podle Babiše by mělo dojít i na politiky, soudce a žalobce. Předložil tudíž návrh na zmrazení jejich platů v letošní výši.
Neučinil tak ale jako premiér, nýbrž jako zákonodárnou iniciativou obdařený poslanec za hnutí ANO. Státní kase by přitom neušetřil ani 70 milionů. Sotva tedy jeho plán považovat za zásadní příspěvek k hledání úspor.
Spíš se jedná o exhibici, kterou předběhl sociálnědemokratickou ministryni práce Janu Maláčovou, do jejíhož portfolia podobné legislativní normy náleží.
Na rovinu si povězme, že ve srovnání se světem platy českých politiků nijak závratné nejsou. Možná by spíš než mrznout měly růst. Už třeba proto, aby poslanci a senátoři, kteří si ve svých původních profesích mohou vydělat podstatně více, výkon mandátu neodbývali.
Přesto jeden důvod pro zmrazení platů nalezneme. Dal by se popsat jako solidarita s těmi, jejichž životní úroveň covid tvrdě postihl například výrazným poklesem příjmů nebo dokonce ztrátou zaměstnání.
Prostě ne každý se raduje z toho, že průměrná hrubá mzda v prvním čtvrtletí letošního roku stoupla o 3,2 procenta na 35 285 korun. Kromě toho při očištění této částky o inflaci zjistíme, že reálné zvýšení bylo jen jedno procento. Prognóza pro příští období nadto není žádná sláva: dražší energie, doprava i potraviny.
Za dané situace by citelný vzestup platů ústavních činitelů působil na dost spoluobčanů skandálně. Podle nastaveného automatu by si polepšili o šest procent – v závislosti na průměrném růstu hrubých mezd v celém hospodářství. Stagnace jejich platů by sice byla jen gestem, ale sympatickým, jež by mohlo posílit důvěru lidí v politické aktéry.
Poslanci i senátoři napříč spektrem se sice nad Babišovým záměrem ošívají, ale ruku by nakonec zvednout mohli. Kdo z nich by chtěl být před volbami za nenasytu?
Potíž ale nastala se zástupci justice. Předseda Nejvyššího správního soudu Michal Mazanec nesouhlasí, aby se zmrazení týkalo i soudců. Takovou změnu prý nelze činit pouze na základě subjektivních představ některých představitelů moci zákonodárné, ale po zevrubné analýze a diskusi se zástupci zbývajících dvou mocí včetně moci soudní.
V tomto duchu se ostatně už kdysi vyjádřil i Ústavní soud. Mazanec tvrdí, že druhým rokem pokračující zmrazení platů soudců by bylo „neproporcionální, diskriminující a v rozporu s ústavněprávními povinnostmi státu na dostatečné materiální zabezpečení soudců“.
Proti je též předseda Nejvyššího soudu, prezident Soudcovské unie či nejvyšší státní zástupce.
Vést debatu o tom, zda jdou soudci a žalobci o žebrácké holi, by bylo nedůstojné. Zvlášť když si slušnou odměnu za nelehkou práci skutečně zaslouží. Existují ale i jiné způsoby, jak jim pomoci – třeba posílit personální zázemí či zlepšit technické vybavení.
Je tu ale ještě jeden háček. Šéf ANO se snaží opět změnit metodu výpočtu platů. Ty by se měly odvíjet ne od minulého, nýbrž předminulého roku, aby se po rozmrazení zabránilo skokovému nárůstu – v roce 2023 o devět a půl procenta. Tento chaos už se nelíbí nejen opozici, ale ani koaliční sociální demokracii.
Není divu, že vláda v pondělí zaujala k Babišovu návrhu pouze neutrální stanovisko. On, zdá se, couvnout nemíní a počká si na verdikt parlamentu. Když bude kladný, označí se za vítěze.
Když záporný, postěžuje si voličům, jak jemu, jedinému, kdo běžným lidem rozumí, všichni včetně soudců házejí klacky pod nohy. Ve volební kampani se dá zužitkovat cokoli.
Autor je politický analytik
Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus