Ve sněmovně skončila hlavní tvář zeleného pirátství Dana Balcarová. Její strana, asi nejzelenější v minulém volebním období, má už jen čtyři poslance. Bude to stačit k tomu, aby sněmovna brala v úvahu zákonitosti energetiky?

Piráti v minulé sněmovně představovali vcelku silný progresivistický tábor. Ať už šlo o energetické záležitosti spojené s plánem Green Deal, nebo třeba o aktivistickou agendu LGBT. Co se energetiky týká, přes velkou snahu především Dany Balcarové sněmovna zastávala většinou umírněné pozice. Tedy něco jako „transformaci podle Bruselu ano, ale předbíhat jeho požadavky nebudeme“. Pravda, tento dlouhodobý trend narušila letos část ministrů ANO a ministři za ČSSD (s výjimkou ministra zemědělství), když začali požadovat konec uhlí v roce 2033, ale sněmovna jako taková je v tom nenásledovala. Nedokázala se však také nijak výrazněji vymezit vůči požadavkům Bruselu.

S ohledem na výsledek letošních voleb stojí za připomenutí velmi důležitá skutečnost týkající se veřejného mínění. Přes nejrůznější průzkumy, které si zadávají zelené aktivistické skupiny a jejichž výsledky prezentují jako to, že veřejnost souhlasí s jejich názory a požadavky, volby dopadly úplně jinak. Samotní Zelení nedostali ani jedno procento hlasů a Piráty, kteří jejich agendu do značné míry převzali, voliči jejich koalice vykroužkovali. Tuto skutečnost by si měl připomenout každý, kdo bude tvrdit, že Češi chtějí zelenou agendu, včetně Green Dealu.

To je zásadní poselství voličů politikům, jež se týká všech progresivistických témat vnucovaných státům Bruselem a aktivisty všemožných zaměření. Lidé jejich agendu zjevně nechtějí. Kdyby ji chtěli, volili by jinak. Tato zpráva se týká především budoucího premiéra Petra Fialy, který považuje dlouhodobě Green Deal za hotovou věc, „se kterou se nedá nic dělat“. Neméně podstatná je tato zpráva i pro „Topku“ a KDU-ČSL i pro STAN z druhé koalice. Názor Ivana Bartoše a jeho – nyní už jen tří – poslaneckých kolegů by nyní již neměl být tak silný. Což je jen dobře, protože například podivné lavírování jeho strany okolo záměru postavit (nezbytně nutné) nové Dukovany, budilo mezi energetiky stále větší obavy.

Důležitý bude postoj TOP 09, jejíž předsedkyně Markéta Adamová Pekarová je vcelku jasným odpůrcem uhelných zdrojů. Pokud by se její strana rozhodla, že je nezbytné „zachránit světové klima“, těžko očekávat, že se nová česká vláda vydá cestou rozumu a energetického realismu. Ostatně „Topka“ má v koalici Spolu k progresivistickým názorům obecně nejblíž.

Velkým otazníkem je přístup STAN. Stejně jako všechny ostatní strany budoucí vládní koalice se vůči bruselským nápadům nevymezuje a razantní přístup se od ní nedá očekávat. Její předseda Vít Rakušan se však nejeví jako horlivý příznivec co nejrychlejšího odstavení uhlí a jeho nahrazení obnovitelnými zdroji. Pod tlakem šetření, jež čeká vládu kvůli obrovskému zadlužení vytvořenému vládou Andreje Babiše, nejspíš bude rozumět argumentu, že například investice do dočasného převedení energetiky na plyn by byly zbytečně vyhozené peníze, neboť z pohledu ochrany klimatu přechod z uhlí na plyn nepřináší žádné zlepšení a navíc by prohloubil českou energetickou závislost na Rusku.

Nicméně, dokud se na české politické scéně neobjeví někdo seriózní, kdo dokáže kolegům vysvětlit, do jakého pekla nás Green Deal zavede, nedá se v přístupu k energetice čekat podstatná změna. Z pravicových poslanců by zde mohl sehrát důležitou roli Jan Skopeček (ODS), který je k unijnímu plánu dlouhodobě velmi kritický. Podporu jistě najde i mezi senátory své strany. Například Zdeněk Nytra, nebo Tomáš Jirsa důvody k odmítnutí Green Dealu také připomínají dlouhodobě. Jejich stranický předseda je však zatím nebere v úvahu. Příliš razantně v tomto směru zatím nevystupuje ani europoslanec Alexandr Vondra, který je však přesto asi nejčastěji vystupujícím kritikem plánu EU. Fiala i Vondra – a mnoho dalších politiků z koaličních stran – zřejmě žijí v domnění, že s Bruselem nemá smysl jít do ostrého střetu. Jenže dokud si neuvědomí, že bez právě takového střetu životní úroveň Čechů nezachrání, nedokážou nic změnit. Pro naši zemi je to zcela existenční záležitost.

Hlavní odpovědnost nyní leží na předsedovi ODS a budoucím premiérovi české vlády Petru Fialovi. A na ODS, která po letech v opozici nyní dostala šanci ukázat, zda ještě dokáže dobře vést Českou republiku. Jestli chce uspět a zachránit naši životní úroveň, musí odmítnout nerealistické zelené plány europoslanců a Evropské komise. Ztráta dotací je za budoucnost s dostatkem elektřiny stále velmi přijatelná cena.