Ne, nezbláznil jsem se, i když by to uvedený text mohl napovídat. Je to jen úryvek preambule Socialistické organizace pracujících, české sekce Ligy za 5. internacionálu. Vám, kdo jste měli to štěstí a narodili se až někdy koncem sedmdesátých let a nestrávili nejproduktivnější roky v proletářském ráji reálného socialismu, se tímto představuje vize budoucnosti lidské společnosti podle receptů soudruhů Marxe, Engelse, Lenina a Trockého. Nejde však o pohrobky Jakešova a Kapkova hospodářského zázraku, ale o čerstvou a po krvi kapitalistických bařtipánů toužící revoluční avantgardu, jakou se tihle anonymní ředitelé dobra sami vidí.

Bojujeme za socialismus - systém založený na rovnosti a svobodě, který organizuje výrobu za účelem uspokojování lidských potřeb prostřednictvím demokratického plánu výroby, ve kterém dělnická třída, vládnoucí prostřednictvím vysoce demokratických dělnických rad, odstraní nerovnost, skoncuje s vykořisťováním a sociálním útlakem. Režim před rokem 1989 nazýváme degenerovaným dělnickým státem, protože kapitalistické výrobní vztahy v něm byly zrušeny, avšak politickou moc si usurpovala privilegovaná byrokracie, která cestu k socialismu uzavřela a nakonec otevřela cestu obnově kapitalismu po roce 1989.

Od roku 2000 vydává tato organizace čtvrtletník "Revoluční marxismus", který oprašuje trockistické myšlenky světové revoluce a jejich guevaristické modifikace. Není proto divu, že se silně zaměřuje na dění v Latinské Americe, které si bere jako vzor a příklad nesmrtelnosti revoluční ideologie. Ostatně Trockij skončil svou pozemskou pouť v Mexiku pod sekyrou Stalinem vyslaného vraha, který po propuštění z kriminálu byl naposled viděn na tamní československé ambasádě. Dalo by se nad tím mávnout rukou, že jde o pár pomatenců, ale nebezpečné na této ideologii není masové zázemí - obyčejným pracujícím jsou podobné fráze většinou fuk - ale elita salônních oprávců světa, která obvykle disponuje fondy, o nichž se halasně vzývané dělnické třídě ani nezdá. Tito lidé otevřeně hlásají násilí a ve svých propagačních brožurkách dávají přesnou instruktáž. A je zde i předvolební návod pro české stoupence.

Jsme pro vytváření bojovných organizací pracujících - závodních výborů, akčních výborů a sebeobranných skupin pracujících. ČSSD a KSČM jsou reformistické strany - usilují pouze o reformy v rámci kapitalismu. Mají kořeny v organizované dělnické třídě - prostřednictvím odborů a společenských organizací - avšak mají prokapitalistickou politiku i praxi. K získání pracujících od reformismu využíváme zvláštní taktiky. Podporujeme ČSSD a KSČM proti čistě buržoazním stranám jako ODS, Unie svobody nebo KDU-ČSL, využíváme taktiky jednotné fronty tam, kde se pod tlakem pracujících reformisté staví za jejich zájmy. Ve volbách to může znamenat taktiku kritické podpory KSČM nebo ČSSD.

Webová stránka těchto revolucionářů je profesionálně perfektně zvládnutá, překlady z cizích jazyků bezchybné, byť v dřevní komunistické hantýrce, a agitační brožurky tištěné na dobrém papíru. Stránka je hostována v Londýně a je za ní zodpovědný jakýsi Sean Murray, mirror je pak ještě v Německu. Kdo to asi platí? Že by to byly Chavezovy marxodolary z nafty nebo Moralesovy z prodeje kokainu, distribuované sítí světových revolucionářů? A když bude těchto dolárků více, nemusí zůstat jen u financování tiskovin a webu. Z takového Íránu se dá koupit jistě mnoho užitečného.

A tak pozor, soudruzi z ČSSD a KSČM, až otevřete nabízenou taktickou příručku "Rudá šance - program boje proti Modré šanci", abyste se tím nechopili konce onoho pověstného provazu, na němž by vás pak ti, kdož vědí, co je pro nás nejlepší, nakonec s chutí neoběsili.