Úmorná vyjednávání k vyřešení nastávající ústavní krize (už se to tak pomalu nazvat dá) pokračují a my se dočkáme alespoň dočasného šéfa PS ČR a tudíž snad i demise staré vlády. Některé průzkumy zároveň naznačují, že voliče to znechucuje a znepokojuje, některé politology přímo uráží, jak jsou ti kluci neústupní. Především, proč by nebyli, když podle J. Paroubka jsou oba vítězové, a za druhé, kam by spěchali, když plní první stránky deníků. J. Paroubkovi sice nějak nevoní narůstající preference ODS, ale on si jistě pořídí jiné průzkumy, protože po churchillovsku věří jen těm číslů, které si zfalšuje sám. A pokud jde o průzkumy veřejného mínění, pak mají takovou vypovídací hodnotu jako lógr v hrnku na kávu.

Zdalipak si však kdo všiml jednoho příjemného efektu, který tato situace s sebou přináší? Jsou to totiž zlaté časy pro státní a potažmo veřejné rozpočty vůbec. Poslanci ještě nemají zvoleny výbory, podvýbory a funkcionáře a protože jsem kdesi shledal, že tam je funkcí více než poslanců, tak už jen na těchto výdajích za funkce a s tím spojené peněžní a věcné požitky (vozidla, asistenty atd.), v současné době významně šetříme. Bez ohledu na to, že poslanecké platy se vyplácejí i v době, kdy sněmovna nemůže pracovat. Tyto peníze by tak jako tak byly vypláceny a ruku na srdce: když naši poslanci opravdu pracují, pak musíme mít spíše obavy, než dobrý pocit. Kvalita zákonů, které plodí sněmovna, je v řadě případů opravdu špatná až děsivá. Když kdysi Oliver Cromwell zvolal "Bůh ochraňuj naše životy a majetky, parlament zasedá", ještě neznal naši sněmovnu, protože to by byl ještě vtipnější, tím jsem si jist. Pravdu však měl nadčasovou, to je také jisté, protože v okamžiku, kdy si naši poslanci rozdělí funkce ve sněmovně a ujmou se jich, ztratí řada z nich poslední zbytky zdravého rozumu a pustí se do kreativní činnosti, při které budou ze státního rozpočtu létat třísky a výdaje půjdou na takové šílenosti, až z toho bude všem hlava kolem. Eduard Janota musí mít opravdu pevné nervy při administraci nápadů B. Sobotky & Co. a zákonodárců. A když k tomu přídáme, že z nezřízeného levicového populismu před volbami tandemem ČSSD - KSČM spatřily světlo světa některé dávkové zákony s mandatorními výdaji zdaleka překonávající možnosti státního rozpočtu, pochopíme úděs, jaký nyní tváří v tvář pádícímu času jímá i guru rozhazovačné politiky B. Sobotku. Pochopíme, že už i autoři tohoto bezuzdného a nesmyslného rozhazování pochopili, že je třeba dupnout na brzdu. A rozumíme i tomu, že voliči, kteří volí rozdávače z cizího, si toho nevšimnou, protože slibem nezarmoutíš a oni nevyžadují od svých zvolených zástupců plnění slibů.

Takže nemohou-li nyní poslanci kreativně pumpovat peníze z cizího - rozuměj z vybraných daní a jiných příjmů státního rozpočtu - a nemají-li navíc úředníci ministerstev volné ruce, protože si oběma drží židle a o ničem zásadním, co vždy zase vede k utrácení, nyní nerozhodují, pak vězte, že nežijeme alespoň chvíli ve špatné době. Je to doba nečekaných úspor. Kromě toho je dnes již jisté, že se oddálí vstup do Eurozóny, což rovněž není k zahození. Jednak proto, že se na to jak veřejné rozpočty, tak i makro- a mikroekonomika snad v delším období lépe připraví, ale především proto, že maastrichtská kritéria, která bez ohledu na jejich nedokonalost musejí naši finanční kreativci v utrácení se skřípěním zubů respektovat, je alespoň dočasně brzdí v rozhazování. Až ale euro přijde i do našich peněženek a vytlačí starou dobrou korunu, budeme nejspíš svědky festivalu v utrácení až nadoraz. Kdo to dá kdy do pořádku, je ve hvězdách, a na koho to padne, ten bude muset z kola ven.