Při příležitosti státního svátku 28. října si každý rok uvědomuji, jaké neštěstí nás postihlo, když došlo k rozpadu Československa. Jak zbytečně naše vlast, za kterou považuji stále Československo, oslabila rozpadem na dva samostatné státy. ODS nese jako historické dědictví svůj lví podíl na rozpadu společného státu. Je na ní též, aby se s tímto nesprávným krokem naší historie vyrovnala a v rámci zahraniční politiky přinesla nové řešení, které by znamenalo vznik Československa, nebo chcete-li Česko-Slovenska v nové kvalitativní formě. Takové, která by byla prospěšná oběma dnes samostatným státům. Vycházím z premisy, že oba dva státy jsou si velmi blízké a faktická samostatnost utlumila řadu vášní. I když rozdělení bylo proti vůli lidí, máme alespoň základní výhodu, že si po dvaceti letech dnes můžeme sednout za čistým stolem. Probrat možnost spojení ve společný stát (záměrně neříkám jeden), resp. vytvoření takové unie, která by zajišťovala hospodářskou, právní, ekonomickou a sociální prosperitu, pro kterou se skýtají výborné podmínky. Rozhodně není překážkou nejednotný právní systém, který je spíše znakem unitárního státu. Oba dva naše státy byly součástí Rakousko-Uherska, kde platily dlouhou dobu odlišné právní systémy a jenom část byla sjednocující.

V našem případě je propojení se Slovenskem klíčové. Vybudování společné armády, společných ozbrojených složek na úrovni policie a dalších sborů, společného soudnictví (v jisté míře), společné zahraniční politiky a ekonomických souvislostí. Rozhodně není vyloučené, jak už jsem shora uvedl, aby platil na Slovensku i v České republice odlišný právní řád, a to dokonce v oblastech hmotného práva (podívejte se na systémy USA nebo Velké Británie), a přitom šlo stále o jeden stát nebo jinou formu unie, která by vystupovala pod zavedenou patnáctimilionovou značkou Česko-Slovensko. Překážkou by jistě nebyla ani vlajka či jakékoli symboly, naopak spojení lva a slovenského dvojramenného kříže, při kombinaci s vhodným heraldickým řešením umístění na vlajce by odpovídajícím způsobem interpretovalo zájmy obou států. Dokázali bychom mít společnou silnou armádu, mnohem větší trh, silnější ekonomiky, silnější a rychlejší justici, vzájemnou konkurenci a kompetenci při místních samosprávách a státních správách a mohli bychom posílit jak v oblasti kulturní, tak v oblasti sportu. Dokážu si představit, že společná česko-slovenská fotbalová nebo hokejová reprezentace, mluvíme-li o nejpopulárnějších sportech, bude mnohonásobně silnější než rozdrobené reprezentace národní.

Cesta celého světa směřuje k atomizaci, která je ovšem falešná, protože podporuje pouze lokální prospěchářství skupin zahleděných výhradně na úroveň okolního města či vesnice. Pokud přistoupíme k věci pragmaticky, nechť si Čech a některý jeho kamarád Slovák sednou a sepíší si společné zájmy na list papíru a zájmy rozdílné. Už kupříkladu jenom síla patnácti milionového Česko-Slovenska ve vztahu k Rakousku nebo Maďarsku.

Pravice by měla nikoliv v zahraniční, ale ve vnitrostátní politice usilovat o co nejužší integraci se Slovenskem a hledání společného soužití ve státu, který ponese kdysi hrdé označení Česko-Slovensko a na který budou moci být hrdí jak Slováci, tak Češi, ale i Moravané a Slezané. Je přeci spousta řešení, která jsou v tomto směru přijatelná, a to včetně rotujícího prezidenta, jehož sídlem by střídavě byl Pražský hrad nebo Bratislava. Není nám bližší země než Slovensko a není dne, v kterém bych neviděl, jak velkou chybou bylo rozdělení státu. Domnívám se, že v čase, kdy je ODS v opozici, by byla schopna v rámci svého intelektuálního potenciálu i v tomto směru zformulovat takovou strategii, která by předčila „tradičně nadstandardní vztahy se Slovenskem“, což už začíná být fráze s nulovým obsahem. Je to i dobré téma do voleb, protože minimálně ve značné části české veřejnosti nachází sentiment k Československu značnou odezvu a obdobná by se našla i na Slovensku. Doufám, že jednou oslavíme 28. října opětovně vznik společného Československa ve společném Česko-Slovensku

Pravybreh.cz