Doufejme, že nikoli. Copak nemáme nárok na právní stát bez justičních mafií a pevné evropské ukotvení země zároveň? Asi jen nejradikálnější výspa ODS a osazenstvo Pražského hradu budou protestovat proti tezi, že zvládnutá ratifikace Lisabonské smlouvy by se nakonec mohla stát právě tím hlavním, čím se Topolánkova koalice, třebaže na svém sklonku, pozitivně zapíše do dějin.

Tlak zvenčí je enormní. Za mnohé promluvil Hans-Gert Pöttering, předseda Evropského parlamentu, který by v zamítnutí Lisabonské smlouvy v ČR viděl tragédii. Zatímco české předsednictví EU se našim partnerům pod kůži nikterak nevrylo, Lisabonská smlouva je téma společné a nadčasové. Na Topolánkovo smělé poučování Obamovy americké administrativy v hospodářské politice se dříve nebo později zapomene. Zežloutnou i stránky Financial Times, na nichž se ještě před pádem českého kabinetu psalo o tom, že by bylo nejlépe Čechy předsednictví zbavit. Ovšem mít na triku krach pokusu o zpřesnění pravidel chodu unie je káva podstatně silnější.

Přesto všechno platí, že Česká republika vyslovením nedůvěry vládě vstoupila na tenký led. V horní komoře se dosud pátrá po osmi senátorech ODS připravených Lisabonskou smlouvu podpořit. Nešprajcnou se nyní? Uspokojí je novela jednacích řádů Sněmovny a Senátu bránící vládě přenášet kompetence do Bruselu bez parlamentního posvěcení? Nebude muset celá unie čekat na senátní volby na podzim 2010? Zatím senátoři s projednáním smlouvy otálejí a licitují. A ministři – členové Senátu za ODS - Alexandr Vondra (vicepremiér pro Evropu!) a Daniela Filipiová, mlčí jako hrob.

Petr Holub v analýze na Aktuálně.cz předpokládá, že smlouva bude zablokována, zvlášť staví-li se proti ní prezident, jehož lze v dané situaci považovat za vítěze. Odstupující premiér praví: Dokud budu mít poměry v rukou, ODS bude stát za Lisabonem. Je to chlácholení, nebo vydírání? Třeba nám tím říká: Jakmile mne odvrhnete definitivně, zatopím vám a nechám smlouvu pohřbít. Beze mne to zkrátka, holenkové, nepůjde!

Poslanec Marek Benda si nebral servítky: „Teď bude bezpochyby menší chuť vycházet vstříc. A každý politik ODS se kouše do jazyku, když pro Lisabonskou smlouvu hlasuje.“ Čím víc se euroskeptici z řad občansko-demokratických zákonodárců, především Klause vzývající rebelové otevření i latentní, budou zdráhat akceptovat jakýkoli záchvěv prolisabonské ochoty, tím víc bude vzrůstat význam proevropské kampaně ČSSD. Je na ní, aby dokázala, že jen krátkozrace nevložila trumfy do dlaní mazaného Klause.

Verbálně se již Lidový dům přihlásil k hladkému završení předsednictví ČR v EU i k urychlené ratifikaci Lisabonské smlouvy. Kromě toho volá po vzniku společné evropské protikrizové strategie. Nástin budoucí zahraničněpolitické koncepce ČSSD hovoří o tom, že ekonomická krize, kterou prožíváme, je jasným podnětem pro silnější evropskou politiku, nikoli pro její oslabení. Nahrávají jí i slova Roberta Kagana, podle kterého „pokud se Evropa nesjednotí, bude jednadvacáté století pro USA velmi obtížné.“ Evropská perspektiva by měla být stěžejní součástí sociálnědemokratické alternativy vůči dosavadnímu Topolánkovu stavění Potěmkinových vesnic pro evropské spojence.

Ve skutečnosti se teprve teď láme chleba. Brzy uvidíme, kdo to s Evropou myslí vážně. Po volbách 2006 se začalo spekulovat o „poevropštění“ ODS. Rovněž čelo její kandidátní listiny pro letošní eurovolby je popisováno jako spíše EU a smlouvě nakloněné. Či snad bylo evropské nadšení Mirka Topolánka hrané, účelové, prostě jedna velká bouda? To aby pak propříště chodil pražskou, respektive bruselskou kanalizací.

Odpovědní politici se dnes poznají tak, že jako prioritní agendu jednání o nadcházejícím českém politickém uspořádání uchopí ratifikaci Lisabonské smlouvy. Bez ní si předsednictví EU budeme moci vetknout za klobouk. Na slepé koleji se potom ve vícerychlostní Evropě ocitneme, než bys řekl švec, nehledě na to, jestli budeme mít ministerského předsedu v modrém či oranžovém kabátě.

LtN, 30.3.2009

Autor pracuje v Masarykově dělnické akademii