Tento týden mě skutečně nadzvedl návrh ministryně sociálních věcí Jany Maláčové. Požadovat zrušení slevy na dani pro nepracujícího manžela a nazvat to kapesným, které stát dává těm, co nepracují, je nejen nesmysl, ale naprostá urážka těch, kdo zůstali v domácnosti.

Kolegové z ČSSD se museli definitivně zbláznit. S úsměvem na rtech totiž socialistická ministryně Jana Maláčová při tiskové konferenci prezentovala návrh na zrušení slevy na dani na nepracujícího manžela či manželku. „Jen tak“ doma je podle ní až 76 000 převážně žen, které se o nikoho nestarají, a dostávají prý tak díky slevě od státu „kapesné“ až necelých 25 000 ročně.

Být ženou nebo mužem v domácnosti ale přece není žádné flákání! Někdy to může zachránit manželství nebo rodinu, která se nachází ve složité situaci. Možná kdyby ministryně a vláda celkově tolik nevyhazovala za nesmysly, nemuselo by se šetřit na rodinách, jejichž podpory jinak mají plnou pusu.

Odpověď ministryně Maláčové na můj nesouhlas s návrhem, který prakticky dělá z žen v domácnosti parazity. (TZ)

Nebere příspěvek = nestará se?

U návrhu se vychází z dost omezené logiky, že kdo nic nepobírá, válí si určitě jen doma šunky, a stát tak podporuje lenost. To přece musí přestat! A jestli to tak náhodou není, tak jen ať tedy jde i druhý partner do práce! Hezky je následně zdaníme oba! – To je argumentace, která až mrazivě připomíná komunistický zákon o příživnictví a „právo na práci“ pro všechny...

Opravdu by mě zajímalo, jak má tento návrh podpořit rodinu. Za mě je to totiž jen ubohost, která poškodí ženy v domácnosti a ty, co se starají, ačkoliv žádné přídavky na péči nepobírají. A je jedno, jestli kvůli tomu, že:

- se jim nechce do byrokratického procesu, protože vyřízení trvá někdy i půl roku (nutné posudky, dále má úřad práce na vydání rozhodnutí 60 dní, navíc se přičítá 45 dní pro OSSZ kvůli ověření zdravotního stavu žadatele) a může to skončit třeba jen 880 Kč měsíčně;

- se odvolali proti příliš nízkému zařazení a příspěvek jim pak prostě vzali celý, což jsou zkušenosti třeba řady rodičů autistických dětí;

- jim nepřijde správné, aby za starost o příbuzné od státu nějaké peníze pobírali, a berou jako naprostou samozřejmost, že se postarají i za cenu nutnosti se hodně uskromnit. Jsou i lidé, kteří o těchto možnostech ani nevědí a nezjišťují to.

- Zažil jsem i situaci, kdy vztahy v rodině pro změnu nebyly ideální a došlo k hádkám, kdo by měl příspěvek pobírat, až ho nakonec nepobíral nikdo a starající se osoba se radši zapsala na úřad práce a stala se tak na státu závislou ještě z této strany.

Ženy v domácnosti se rozhodně neflákají

S ženami v domácnosti to vůbec není černobílé, a osobně bych proto nikdy zvláště matky v rodinách s dvěma a více malými dětmi neoznačil za ty, co vůbec nic nedělají. Starat se o rodinu není flákání! Doma navíc ženy zůstávají třeba i proto, že plánují další dítě, nedaří se hned a ony nechtějí jít do práce jen na dva měsíce nebo ještě někde těhotenství neférově zapírat apod.

Manželka známého je zase doma proto, že se starají o maminku manžela, která se opakovaně léčila s psychickými problémy, ale posudkový lékař ji odmítl uznat přes opakované pokusy o sebevraždu práce neschopnou. Jiná známá s dětmi nemůže najít kvůli bydlišti na malé obci na Vysočině klasickou práci, a rozhodla se proto podnikat z domu. Po odečtu nákladů ale vydělá jen kolem 50 000 ročně, a je tak také brána jako „nepracují“, kdy má rodina nárok na slevu na dani. I jim tu slevu sebereme? To je tak špatně, že se snaží, ani neberou jiné dávky, ale vše jen nejde tak, jak by si přáli?

Na další důvod, proč je zrušení slevy na dani nesmysl i u bohatších, upozornil Jan Hřebejk. Manželka mu pomáhá – kdyby nebylo její podpory a pomoci, nikdy by nevydělával tolik a nikdy by ani tolik neodvedl na daních, které umí tato vláda tak hezky rozhazovat na různé nesmysly. Ale to by nad tím musel někdo na MPSV začít přemýšlet, nerozhodovat od stolu a skutečně mezi lidi jít.

Jan Hřebejk na své situaci ukazuje, že ani s jeho manželkou to není černobílé. (TZ)

Převzato z blogu s autorovým souhlasem

Autor je europoslanec za KDU-ČSL, místopředseda Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a člen Výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu