POLITIKA: Země churaví nekoncepčností
Koaliční spor o reorganizaci policie naplno nasvítil bídu české politiky. Nejsilnější vládní stranou je neohrabaná ČSSD.
Jde si za tím, co pokládá za správné, a nehledí přitom nalevo napravo, ze všeho nejmíň na veřejné mínění a názor opinion lídrů, jež na ně mají zásadní vliv. Hájí, co považuje za důležité ať už pro stát, nebo pro sebe samotnou.
Nevadí jí, když se v předvolebním období ocitne v přestřelce s neziskovými organizacemi, sdělovacími prostředky, ba ani policisty či státními zástupci. Působí hodně sebevědomě, a my můžeme jen hádat, je-li to tím, že věří ve svou věc, nebo že se opírá o mocenský aparát. Bohuslav Sobotka je sice lepší taktik než Jiří Paroubek, leč i jeho tým často svými pohyby připomíná slona v porcelánu.
Sotva lze například pohoršeně hovořit o politizaci něčeho tak bytostně politického, jako je uspořádání policie. Jsme v zemi, kde každý školák tuší, jak se politické poměry a zájmy odrážejí jak ve veřejné správě, tak ve fungování institucí, jež mají zajišťovat pořádek a naši bezpečnost. Policejní ředitelé jsou vesměs politické figury.
Pouze ne všichni to jsou ochotni potvrdit jako Martin Červíček, jenž po svlečení uniformy oblékl dres ODS a kandiduje za ni na královéhradeckého hejtmana. O politickém dopadu kroků samorostů, jakým byl za Paroubkových časů plukovník Kubice s jeho pověstnou zprávou, jež zahýbala volebními výsledky, ani nemluvě.
Opakem těžkopádných sociálních demokratů je hnutí ANO. Jeho politika působí jako instinktivní. Kde vycítí příležitost se prezentovat, vsune nohu do dveří. Babišovci rozehrávají koncerty nervů a emocí. Víc než na programu, který mají, jen aby odráželi výtky konkurentů, jim záleží na rétorice a efektivnosti volených kroků.
Ukáže se světýlko na konci tunelu?
Andrej Babiš se chová v souladu s radami marketingových expertů. Ví, jaký chce mít obraz na veřejnosti, a pouze se mu chováním v konkrétních situacích snaží přizpůsobit. Do předem připravených šablon se zkouší napasovat momentálně vyvstalé situace.
Z tohoto pohledu mu spor o policii seslalo samo nebe, neboť mohl oprášit pověst bojovníka s korupcí a klientelismem, která mu pomohla k úspěchu už v minulých sněmovních volbách. A kdyby si hledal záminku pro shození vlády, jak se mu tu a tam přisuzuje, tak se mu nabídla jedna vskutku libová.
Jedno ale mají dvě nejsilnější strany společné – nekoncepčnost. Zatímco sociální demokraté kombinují pragmatismus s údržbářským zahlazováním jednoho problému za druhým, babišovci připomínají princeznu, jež se natřásá před zrcadlem, pečlivě kontroluje svůj vzhled a víc mluví, než dělá. Co je špatně, pozná hned, ale nápravu nesvede.
Obojí, počínání ČSSD i ANO, je hrubou chybou. Této zemi schází vize rozvoje i detailní resortní strategie. Klopýtáme za Evropou, ale nemáme jasně vytyčený cíl. Málo se bavíme o tom, jak bude vypadat za 50 let náš průmysl či veřejné služby.
Podceňujeme harmonizaci architektonického rozvoje s ochranou krajiny. Princip trvalé udržitelnosti si sice osvojují odborné týmy, nikoli však politici. Jak chatrně fungují ministerstva, nám co chvíli vypráví Nejvyšší kontrolní úřad. Jeho týden stará zpráva o bezkoncepčnosti resortu dopravy je příznačná.
Jde vlastně o malý zázrak, že v takovém chaosu země funguje a ekonomicky roste. Jenže mizerné výkony politických stran zadělávají na vážný problém. Jeho jednou tváří jsou nevyzpytatelné koaliční krize, druhou pak zoufalá nemodernost České republiky. A ani série voleb, jež nás čeká, světýlko na konci tunelu nevěstí.
Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus