Co myslíte, uvěřil by ten tři čtvrtě milion lidí na pražské Letné a další miliony u obrazovek tenkrát tomu, že nejbližším spojencem toho odvážného chlapíka, jenž z tribuny fotbalového stadionu přednášel onen strhující projev plný čísel (která si, jak později přiznal, povětšinou vymyslel), bude o dvacet osm let později trestně stíhaný komunistický oligarcha s estébáckou skvrnou v životopise a že ti dva spolu uzavřou mocenský holport o vzájemném protlačení do nejvyšších ústavních funkcí? Tohle nevymyslíš!
Kdoví, kudy by kráčely dějiny, kdybychom o některých lidech Listopadu věděli to, co o nich víme dnes.
Politický život ovšem přináší i jiné paradoxy. Dosti legrační jsou ti zdejší antiislámští aktivisté, kteří se ve svém svatém zápalu upnuli k právě Zemanovi. Tomu Zemanovi, který Konvičku zapřel hned druhý den poté, co vedle něho stál na Albertově na jednom pódiu, a který nyní Babiše protežuje coby svého nejbližšího politického parťáka. Představa, kterak Babiš oželí své evropské dotace a jeho lidé, kupříkladu Pelikán či Jourová, pozvednou český antiislámský prapor, je vpravdě fantazmagorická. Fakt není nad to mít politický rozhled.
Ale zpátky ke spřeženectví prezidenta s budoucím premiérem. Je to čiročiré zoufalství, jak Miloš Zeman protahuje jmenování Andreje Babiše do premiérské funkce, jen aby získal čas, a co nejvíce jsme se posunuli k prezidentským volbám. A aby zároveň Babiše, s jehož podporou stojí a padá, držel co nejdéle v šachu, respektive aby sebe držel v jeho přízni. Kdyby na Hradě seděl normální prezident, který myslí především na svoji zemi a ne jen sám na sebe, jmenoval by jednoznačného vítěze voleb předsedou vlády raz dva.
(Musíme ovšem aspoň pro tuto chvíli nechat stranou, zdali je vůbec akceptovatelné, aby prezident jmenoval předsedou vlády člověka, který není s to předložit negativní lustrační osvědčení. Nicméně s tím Zeman evidentně žádný problém nemá.)
Jestli vítěz voleb vládu opravdu sestaví či nesestaví, je jiná věc. Prostě platí: „Hic Rhodus, hic salta. Zde je Rhodos, tady skákej.“ Ostatně situaci, že jsme po nějaký čas měli dva předsedy vlády, toho dosluhujícího a toho vládu sestavujícího, jsme také zažili již několikrát. Teď Zeman opět natahuje čas, když vyhlásil, že Babiše jmenuje až 6. prosince.
Žádný jiný důvod než jeho osobní zájem držet si svého „kamaráda“ Babiše až do prezidentských voleb na krátkém vodítku v tom není.
Marně si zkouším představit, co by se v médiích dělo, kdyby si tohle vrcholní politici dovolili ještě před pár lety. Novináři by je rozsápali.