Miloš Zeman nepoužil při návratu z cesty do Číny vládní speciál, ale letadlo skupiny PPF Petra Kellnera. Prý z toho důvodu, že Kellnerův tryskáč, na rozdíl od vládního airbusu, zvládne cestu bez mezipřistání, tedy o dvě hodiny rychleji, a pan prezident tak stihl u příležitosti státního svátku osobně jmenovat nové generály.

Na první pohled vypadá celá příhoda možná nevinně, je však bohužel příznačná. Odkazuje totiž k samé podstatě soudobé, nejen české politiky.

Francouzský politolog Raymond Aron je mimo jiné znám tezí o primátu politiky: Právě politická sféra podle něj rozhoduje i o tom, jaký je v dané zemi hospodářský systém, jestli ekonomiku řídí stát, nebo zda stát ponechává velký prostor neviditelné ruce trhu.

Politika tedy dle Arona není pouhou nadstavbou ekonomiky, ale je jí funkčně nadřazena.

Aronova teze vycházela z porovnání sovětského a západního systému, nicméně po roce 1989 u nás můžeme zřetelně pozorovat budování primátu ekonomiky.

Politici jsou pouhými služebníky podnikatelů, mají za úkol klestit byznysu cesty doma i v zahraničí a raději do něj nemluvit. Byznys jim za odměnu přispívá na volební kampaně – samozřejmě jen těm stranám a politikům, kteří neohrožují jeho zájmy.

Přímo ztělesněním uvedeného trendu je Andrej Babiš, podnikatel, který se stal politikem, neb dle svých vlastních slov nikoho vhodného pro roli lídra hnutí ANO nenašel. A nijak se netají záměrem řídit stát jako firmu.

Klasičtější je však stále řízení státu jako firmy nepřímo, přes nastrčené figurky, maskoty a podobně, kteří se označují jako politici. Ale když jde o kšeft, musí všechny politické i etické ohledy jít stranou.

Zemanova čínská cesta o tom svědčí více než výmluvně. Dalajlámismus, o němž kdysi pohrdlivě hovořil Petr Nečas, ostatně člen podnikatelského doprovodu prezidentské delegace, byl definitivně pokořen.

Prohlášením, že se Česká republika odmítá vměšovat do vnitřních čínských záležitostí, vlastně český prezident svým protějškům v Pekingu řekl: Doma si dělejte, co chcete, hlavně když s vámi budeme moci obchodovat.

Z etického i politického hlediska šlo o obyčejnou kapitulaci, diktovanou obchodními zájmy.

Není divu, že si lidé jako Petr Kellner, jenž má v Číně rozsáhlé podnikatelské záměry, českého prezidenta vozí z výletu ve firemním letadle.

V tomto podivném cirkusu jsou za principály právě podnikatelští oligarchové, politici v něm už pouze vystupují v šapitó, v různých maskách a převlecích. Ohánějí se tím, že tak prý dávají občanům práci, což je v některých případech asi pravda, v jiných však jde o pouhý pokrytecký alibismus.

Podstatnější problém nicméně vězí v něčem jiném: Jak mohou lidé, zaměstnaní i nezaměstnaní, vůbec věřit politické třídě, pokud připustila vlastní degradaci do služebného poměru k velkým ekonomickým hráčům?