Prezident Miloš Zeman nebude pozván na březnový sjezd ČSSD, jak již oznámil předseda Bohuslav Sobotka. Jde jistě o epizodu, přesto má smysl se u ní zastavit, protože nemá jen symbolický význam. A jak už to bývá, černobílé vidění není namístě. Na poslední sjezdy soc. dem. býval prezident zván. V roce 2007 za Václava Klause vystoupil v Brně jeho kancléř Weigl s prezidentským pozdravem. V roce 2009 na sjezdu ČSSD vystoupil Klaus osobně. Byl jsem tehdy až překvapen, že na sjezdu opoziční levicové strany byl pravicový prezident přivítán s takovými ovacemi.

Racionální důvody pro to nejsou. Byl to převážně emocionální projev úcty delegátů sjezdu k hlavě státu, v jejíž účasti spatřovali uznání vlastní důležitosti. Připomínám tento detail jako doklad vnímání role prezidenta republiky, jež v občanském podvědomí přesahuje jeho ústavně vymezenou úlohu. Současná nepřátelská kampaň části politické a mediální scény proti Zemanovi včetně jeho klesající důvěryhodnosti podle průzkumů veřejného mínění by mohly navozovat zdání, že se situace výrazně změnila. Osobně si to nemyslím a celkově velmi pozitivní reakce občanské veřejnosti na Zemana při jeho návštěvách krajů to také neprokazuje. Když byl Zeman po svém zvolení v roce 2013 účasten ostravského sjezdu soc. dem, dostalo se mu nadšeného přijetí v jakési obecné naději, že se obnovilo spojení Zemana a ČSSD. Věci však tak jednoduché nejsou. V dalším období docházelo k různým kolizím. Nejhorším střetem byla lánská schůzka prezidenta s částí vedení ČSSD a s ní spojená snaha odstranit předsedu.

Tento záměr neuspěl. Sobotka se posléze stal předsedou vlády, o níž Zeman říká, že dala lidu naději. V důsledku toho se Sobotkova pozice upevnila a není pochyb, že bude znovu zvolen.

Sjezd ČSSD bude rozhodovat o dalším směřování strany jako hlavní vládní síly. Letos nejsou žádné volby, takže může být větší prostor věnován i vnitrostranickým záležitostem, než kdyby strana stála na prahu nějaké kampaně. I tak sjezd bude mít dopad na širší občanskou veřejnost a její vztahy k soc. dem.

Ač lze chápat motivy Sobotkova zamítavého stanoviska, je otázka, zda by prezidentovo vystoupení na sjezdu celkovou pozici soc. dem. ve společnosti neposílilo. S odkazem na zkušenost s předchozí účastí prezidentů na sjezdech lze dovodit, že i nemalá část delegátů by přikládala své účasti větší význam. Cítili by ji více jako celostátní a celospolečenskou událost.

Miloš Zeman se občas dovolává myšlenek Adama Michnika. Připojil bych k tomu jednu méně známou citaci jeho myšlenky: minulost nesmí být zapomenuta, ale nemůže určovat politické dění v přítomnosti, včetně vztahu k lidem. Tato myšlenka platí pro Zemana i pro představitele ČSSD.

Staré dělení mezi Zemanem a částí ČSSD v roce 2003 dodnes nebylo zcela překonáno, ale nemělo by již výrazněji působit na politiku soc. dem. Sjezd za Zemanovy účasti mohl ukázat, že staré politické chyby a křivdy minulosti již současnou politiku významně neovlivňují a že aktéři jsou si nyní vědomi společné zodpovědnosti za politické dění v ČR.

V nové situaci po pařížských událostech, kdy ani v ČR nejsou nemožné teroristické akce islámských fanatiků, je toto vědomí a odpovídající chování vedoucích ústavních činitelů zvlášť důležité pro politickou atmosféru v zemi.

Právo, 14.1.2015

Autor byl poslancem ČSSD