Europoslanec Stanislav Polčák není prvním, který si přeje smrt Miloše Zemana. Něco velmi podobného prohlašoval nedávno režisér Václav Marhoul na iDnes.

Polčák přebil meditování prezidenta Miloše Zemana o využití práva abolice na TV Barrandov a na svůj účet na twitteru napsal toto:

„Už víme, jaký je plán. Když státní zástupci sporně zastaví řízení, je vše ok. Pokud by náhodou nejvyšší reprezentant rozhodl opačně, prezident vše zastaví. Jeden Zeman hrozí tomu druhému. To by dramatik Havel nevymyslel. Kopanec právnímu státu přímo do zadnice,“

„Doufám, že nejvyšší státní zástupce rozhodne o zrušení usnesení městského státního zastupitelství až v samém závěru lhůty. Můžeme si jen přát, že souboj Zeman vs. Zeman do té doby rozhodne příroda,“ pokračoval Polčák v psaní.

„Doufám, že vláda abolici odmítne schválit. To je přesně čas pro ČSSD jasně říct - buď, anebo. Co na to Jan Hamáček?“

Polčákovo stanovisko je pozoruhodné z několika důvodů. Tím prvním je, že státní zástupci na městském státním zastupitelství zastavili trestní stíhání Andreje Babiše „sporně“. Polčák se ani nesnaží o vyjádření, že rozhodnutí „respektuje“. On ho podobně jako piráti nerespektuje. O stanovisku Zemana k případu zastaveného stíhání premiéra jsem se vyjádřil zde. Jde bezesporu o nátlak. V případu Čapího hnízda však bylo tolik „kopanců do zadnice právnímu státu“, že se mi tento poslední nezdá ani tak moc přehnaný. Již od počátku kauzy totiž existovaly jasné důkazy, že udržování kauzy v éteru je zájmem protizemanovské a protibabišovské aliance politiků od ČSSD až po ODS a STAN. Téma trestně stíhaného premiéra znělo v jejich uších velmi libě a na ničem jiném se jejich politika ani netočila.

Pokud Polčák Pavlu Zemanovi radí, aby rozhodnutí oddálil právě až na tři měsíce a pak toto rozhodnutí svých podřízených zrušil, je to rovněž podobně návodné, jako postoj prezidenta. Pokud ho navíc doplní tím, že během těchto tří měsíců „vyřeší Zemana příroda“ (a bude pokoj – dodávám já), je to skutečně velmi statečný politický postoj.

V obecné rovině bych totiž rád Polčákovi vzkázal něco velmi podstatného a tisíciletou historií ověřeného zákona přírody. Vše dnes živé jednou příroda „vyřeší“, někoho dříve, někoho později, ale zákonům života a smrti se nevyhne skutečně nikdo. Spoléhat v demokratické společnosti na smrt politika, se kterým se názorově rozcházím, je velmi nechutné. Nepřeji nikomu nic zlého, ale upozorňuji, že je to v obecné rovině (pokud stále ještě můžeme či smíme(?) euroamerickou civilizaci považovat za křesťanskou) rouhání proti božím zákonům.

Zatímco prezident Zeman má skutečně Ústavou danou pravomoc udělovat milosti (jakkoliv jde o jistý archaismus z dob vlády monarchů), spoléhat na „vyřešení“ problému s prezidentem na přírodu je hluboká rána pod pás všem aktivním politikům a političkám. A opět jen musím připomenout, že něco velmi podobného probíhá velmi viditelně v USA, kde se odpůrci prezidenta také vyjadřují v tomto smyslu (upozorňují na věk Donalda Trumpa jako na překážku „správného“ výkonu prezidentského úřadu).

Panu Polčákovi bych jen připomenul, že příroda občas „vyřeší“ i problém s mnohem mladšími lidmi, než je náš současný prezident. Rozhodně mu nepřeji nic zlého, nic zlého by ale neměl přát ani on jiným.

Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz