První kolo zápasu mezi dvěma alfa-samci v našem politickém ringu máme za sebou, ale to neznamená, že pan Babiš je vítězem a může si dělat, co chce, jak naznačily již spory o výši sociálních výdajů a platy policistů. Po devíti měsících máme vládu s důvěrou parlamentu a tímto krokem byla zřejmě naplněna dohoda mezi prezidentem a premiérem. Nynější premiér a jeho ANO podpořilo v prezidentských volbách Miloše Zemana a ten za to dvakrát jmenoval do funkce Andreje Babiše. Otázka je, jak jejich souboj bude pokračovat. O tom můžeme jen spekulovat.

Největší problém pro stabilitu vlády Andreje Babiše je sám Andrej Babiš, který je impulzivní, jedná intuitivně, zvyklý čtyřicet let o všem rozhodovat rychle a sám na základě momentálních výhod a pohnutek. Takhle vytěsnil či se zbavil řady výrazných osobností, jako byli pánové Telička, Zlatuška, Stropnický, Pelikán či paní Šlechtová. Dokazují to i Babišova slova po jmenování nového ministra spravedlnosti Jana Kněžínka: „Když se mu bude dařit, může zůstat ministrem.“ Jenže když nezůstane, otevře se zase prostor pro pana prezidenta, který se bude snažit na jeho místo dosadit svého člověka, což by zrovna v tomto případě, kdy premiér je trestně stíhaný, nemuselo být moc příjemné. A jak ukázal příběh Miroslava Pocheho, kterého nominovala na ministra zahraničí ČSSD, prezident ho odmítl jmenovat, ač dle Ústavy má v tomto případě roli notáře. Rozhodnutí vlády jen formálně stvrzuje.

Jenže zřejmě kvůli dohodám, které prezident s premiérem uzavřel, pan Babiš kompetenční žalobu nepodal, a i kdyby ji podal a prezident by ji nesplnil a kauza by se dostala před Ústavní soud, protože prezident by ani jeho nález neakceptoval, nic by se nestalo. Důvod je zřejmý: v civilizované společnosti se nepočítá s tím, že by ústavní činitelé nedodržovali Ústavu a nálezy Ústavního soudu. Vše v Ústavě být napsáno nemůže, protože musí být stručná. Podobně pan Babiš zase nemusí dodržet koaliční dohodu, kdyby ČSSD odešla z vlády, a bude se snažit tam prosadit lidi, kteří budou blízcí jemu či prezidentovi. To je možné jen proto, že u nás dlouhodobě vládne institucionální nihilismus.
Na druhé straně má pan Babiš výhodu dokonalého marketingu: pracuje podobně jako obchodní domy před výprodejem, které nabízejí slevy až 75 procent, a cílová skupina, která takové zboží nakupuje, se spokojí s pocitem, že nakoupila výhodně. Podobně pracuje Babišův marketing s vládním programem, v němž, jak už na to poukazují politologové, pracuje s výrazy „předloží“ či „připraví“, čili vzbudí jen pocit, že se jeho vláda bude chovat vůči lidem komfortně, a to cílové skupině jeho voličů většinou stačí. Druhé kolo zápasu o moc může být proto tvrdší než to první, v němž byly karty jasně rozdané předem.

(Psáno pro ČRo Plus)