Předně je asi dobré zmínit, že je chvályhodné, že se konečně podařilo prorazit zeď mezi prezidentem a veřejnoprávním rozhlasem. Tu zeď, která vyrostla v důsledku toho, že Miloš Zeman před časem do živého vysílání doslovně přeložil název poněkud výtržnické party ruských feministek Pussy Riot. Zbytečnou zeď, dodejme, protože pravdu měl tehdy prezident a ne jeho úzkoprsí kritikové.

Jestliže dnes Miloš Zeman vystoupil v bezmála půlhodinovém Interview Plus, lze to považovat za návrat do normálu. Kde jinde by měla hlava státu promlouvat k veřejnosti, ne-li na vlnách veřejnoprávního média, které si veřejnost sama platí.

Co prezident řekl? Předně to, co již ve svatoštěpánském projevu televizním. Že je nutné rozlišovat mezi migranty z nouze, na útěku před ohrožením života z válečných zemí, a mezi migranty z prospěchu, jdoucími za ekonomickou vidinou, a to i ze zemí, kde žádná válka není, třeba z Albánie nebo Kosova.

Vyvrátil úvahy o tom, že je paranoidním přívržencem konspiračních teorií, když v souvislosti s masovou migrací do Evropy mluví o organizované akci. Odkazuje se na věrohodné zdroje zevnitř arabského světa a jednoznačně jmenuje hlavního aktéra – Muslimské bratrstvo. To jsou slova, která jsme již od prezidenta slyšeli, a nepřekvapí, že je zopakoval.

Co je v jeho řeči nové, je ještě větší adresnost. Když je tázán na to, jak se máme vyznat příkladně v syrském konfliktu, když je tam přece tolik válčících skupin, odpovídá jasně: Jedna skupina je Islámský stát, druhá Al-Kájda, třetí Al-Nusrá. Všechny bez výjimky hodnocené mezinárodním společenstvím jako teroristické.

Tam s kým tam chceme sympatizovat? - překládám si prezidentovu nevyřčenou řečnickou otázku.

A další ne snad novum, ale s větší intenzitou vyslovený apel směřuje k vyšší ochraně hranic, schengenských, ale hlavně našich. Zeman připomněl dávné krétské úsloví o tom, že „našimi hradbami jsou naši muži“. Jistě, pod ploty i zdmi na hranicích se lze podhrabat, ale lidské odhodlání přemoci už není tak snadné.

Jde ale o to, a promiňte trochu silnou historickou analogii s benešovskou mobilizací v roce 1938, aby lidé věděli, že jejich vláda je pevná a skutečně jejich. Že nehraje alibisticky jen do not Bruselu, a že tedy má smysl sebrat své odhodlání a investovat ho do společné budoucnosti.

Tady vidím to podstatné, co prezident republiky říká na adresu dnešní migrační, ale i obecně celé evropské existenciální krize.