Nečekají nás volby, ale referendum o druhém mandátu Miloše Zemana. Prezidentovo dílo nevymaže ani případná prohra

Prezident Miloš Zeman vstupuje do prezidentských voleb jako jasný favorit prvního kola a vyrovnaný soupeř pro kolo druhé. Kdyby v něm prohrál, bylo by to překvapení, kdyby do něj nepostoupil, byl by to šok. Vzhledem k tomu, co všechno se v pěti letech jeho mandátu dělo, můžeme už jenom tyhle příznivé kurzy považovat za první vítězství, ke kterému dokráčel ještě před hlasováním.

I když jsem Zemana kritizoval za postoj k migraci nebo školní inkluzi, pořád je pro část lidí očividně důležité mít prezidenta právě s takovými postoji k migraci nebo inkluzi. Fascinující je ale způsob, jakým se Zemanova podpora přenesla přes excesy, které nebyly v ničím zájmu. Peroutkův nečlánek. Kancléřova neprověrka. Nestabilita nad klenoty. Nehackeři a dětské porno. Zázračné vyléčení z cukrovky, dementované vlastními lékaři. Opožděný přílet na pohřeb slovenského prezidenta. Bylo to jako pozorovat motokrosového akrobata pokoušejícího osud kousky, které mu nemůžou přinést extra body, jenom zlomit vaz. Přežil všechny.

Národně-konzervativní fronta měla pět let na splašení kandidáta, který by držel stejnou linii jako Zeman, jen by při tom nedráždil kobru bosou nohou a nenechal svoje průšvihy hasit psychopatickým exredaktorem stalinistického plátku. Nedostala příležitost ho hledat, protože si ji Zeman dokázal z Hradu držet na vodítku příslibem vy za mě, já za vás. Z muže kdysi prchajícího po zradě od vlastních na Vysočinu je mastermind, který si dovedl zavázat i svoje někdejší kritiky – především Andreje Babiše.

Dejte si to sami, kluci

Druhým Zemanovým vítězstvím je podoba letošních voleb. Nepřipomínají ty naše před pěti lety ani předloňské rakouské nebo loňské francouzské. Není v nich na výběr ze spektra kandidátů, kteří by víceméně reprezentovali hlavní názorové proudy ve společnosti. Zeman stojí proti jednomu zmatenému hudebnímu producentovi a sedmi Antizemanům. Kromě Mirka Topolánka mají všichni stejnou strategii: hlavně neříct nic vyhraněného, na čem by mohli ztratit přízeň lavírujících, a celou dobu se chovat jako oživlá ilustrace z Gutha-Jarkovského. Americkou politiku dobylo hnutí alt-right, u české se o to pokouší alt-slušnost, zaměnitelná s alt-unylostí.

Nepamatuju žádné jiné hlasování, ve kterých by tolik lidí přiznaně taktizovalo a svého kandidáta si místo podle lidských a názorových sympatií vybíralo podle toho, co si sociologové myslí o jeho šanci ve druhém kole. Václav Klaus před posledními volbami varoval, že prezidenta nebudou v přímé volbě vybírat občané, ale agentury. Bylo to prorocké.

Protože nejde o klasické volby, nýbrž o referendum o Zemanovi, prozatím funguje jeho nevídaná taktika vyhnout se přímým konfrontacím s protikandidáty a nedělat konvenční kampaň. Stačí, aby se tři názorově i vizuálně víceméně zaměnitelní Antizemanové v týdnech před volbami navzájem jak školáci obviňovali z toho, kdo od koho opisuje facebookové statusy; špína ulpí a případná podpora ve druhém kole pak nebude působit zdaleka tak autenticky jako po odstoupení outsiderů před prvním kolem.

I prohra bude triumf

Před americkými prezidentskými volbami přál marxistický filozof Slavoj Žižek výhru Donaldu Trumpovi. Překvapivý názor zdůvodnil tím, že taková tragédie může zafungovat očistně: levice dostane čtyři roky na to všechno si zgruntu promyslet a nabrat sílu. Prezidentování Miloše Zemana napovídá, že to bylo přání naivní a zbožné.

I kdyby jeho mandát v březnu skončil, jeho duch bude kráčet dál. Liberální levičáci, liberální pravičáci, ekologové ani další jeho nepřátelé si pod jeho panováním neužívali klidu na přemýšlení. Naopak. I jeho přičiněním se jejich světonázory vytrácejí ze stránek novin i ze Sněmovny, válcované hájením národního zájmu a veřejného pořádku. Sociální demokracie implodovala. Pět let jeho vlády nebylo blahodárným hnojivem pro myšlenky jeho oponentů, ti se naopak zacyklili: Zeman, Zeman, poukázky pro mladé na kulturu, Zeman.

Dočkám se jako člověk z opačného tábora někdy svého prezidenta, který by to nabombil v takovém stylu? Doufám, nevěřím. Příznivcům Miloše Zemana nezbývá než gratulovat. Ještě před referendem o svém druhém funkčním období dokázal vyhrát. A i kdyby Zeman plebiscit nakonec projel s fíkusem, který by Hrad cudně dekoroval příštích pět let, bude mu k odjezdu na Vysočinu hrát Ennio Morricone: „Ta agónie je tvůj triumf.“