Na pozadí prezidentových svátečních mediálních výstupů a novoročního oběda s premiérem zapadla jeho korespondence se senátory KDU-ČSL a Starostů a nezávislých. Vše začalo neúspěšnou snahou prosadit pozvání prezidenta na schůzi horní komory.

Předsedové klubů Petr Šilar a Jan Horník to odůvodnili zájmem vyslechnout prezidentovo vysvětlení některých podzimních výroků. Lidovecký senátor Zdeněk Papoušek dodal, že Zeman neprosazuje ve světě hodnoty, na nichž stojí západní civilizace, tedy základní lidská práva. V následném dopise senátoři vyjádřili znepokojení nad vzdalováním se prezidenta občanům, mimo jiné činy, jež mohou měnit charakter a budoucnost českého státu. Vadilo jim „znehodnocování absolutního významu lidských práv ve jménu údajných ekonomických zájmů českých firem, potažmo české společnosti,“ kterého se prý Zeman dopouští. Prezidentovo přehlížení porušování mezinárodních smluv a závazků ze strany Ruska je podle senátorů nepochopitelné, jeho oficiální projevy vůči Rusku a Číně nás jako demokratický stát dehonestují a dělají z nás nedůvěryhodného partnera v EU a NATO. Navrch senátoři přihodili výzvu, aby Zeman zahraniční projevy pronášel v rodné řeči a vystoupení v jazycích hostitelů si nechal – podobně jako kdysi Kennedy či Havel – jen pro zásadní a symbolické události. Dopis byl uzavřen výzvou, aby Zeman plnil slib a byl prezidentem deseti milionů, nerozděloval je, ale spojoval, dbal zájmů České republiky a důstojně ji reprezentoval.

Psaní ze Senátu nebylo dlouhé, leč odpověď z Pražského hradu stručností vynikala. Prezident se v ní, jak je jeho zvykem, točil kolem detailů.

Odmítl zmínku o „údajných zájmech“ českých firem a připomněl význam čínské cesty pro otevření tamního trhu našim podnikatelům a pro příliv zahraničních investic. Ohradil se proti terminologii studené války a přihlásil se k mírovému řešení ukrajinského konfliktu. Používání jazyku hostitelské země zdůvodnil zkrácením doby jednání a zlepšením vyjednávací atmosféry. Závěrem podtrhl, že veškeré jeho domácí a zahraniční jednání směřují k vytváření pracovních míst.

Suma sumárum, nic nového. Podobné argumenty zazněly v Zemanově vánočním poselství i v rozhovoru pro sobotní deník Právo. Prezident se hájí stále stejnými slovy a pro jistotu si upravuje i názory oponentů.

Nevysvětlil, proč používá jazyk hostitelů i mimo oficiální jednání, a mlží kolem konkrétních vnějších tlaků, o nichž o vánocích utrousil, že se bojí, aby jim suverénní a národní zájmy hájící Česká republika nepodléhala.

Miloš Zeman rád zdůrazňuje, jak dává i při cestách po regionech prostor svým kritikům. Jenže dialog s ním je veden podle zásady „ptejte se mne, na co chcete, a já vám, na co chci, odpovím“. Svůj vztah k Senátu navíc popsal už v listopadu v Krnově, když v reakci na úvahy o zkrouhnutí rozpočtu prezidentské kanceláře naopak vtipkoval o vyhladovění Senátu.

„Pak by se v Senátu nesvítilo, netopilo, což je zejména v zimě trochu nepříjemné, senátor by byla čestná funkce, protože by nepobíral plat, Senát by nebyla nejdražší cestovní kancelář v České republice a ukázalo by se, že Senát nikdo nepotřebuje,“ řekl prezident. Snad proto byla i jeho odpověď na legitimní námitky senátorů KDU-ČSL a Starostů a nezávislých tak strohá. Těžko si také slibovat, že by vyslyšel přání do Senátu přijít a hájit se. Patrně by jízlivě utrousil, že jeho legitimita nevychází od senátorů, ale od občanů, které přímá volba prezidenta zaujala nepoměrně víc než přímá volba senátorů.

Jenže takto vztahy ústavních činitelů formovat nelze. Pokud hodlá prezident dál budit dojem ignorování senátorů, bude od toho jen krůček k ignorování občanů. Pak se může zavřít do slonovinové věže a naslouchat už jen výhradně těm, co mu libě pějí do ucha.