Každý může dělat jen tolik, kolik mu druzí dovolí. Existuje hodně důvodů, za které lze prezidenta Miloše Zemana a jeho aktuální politické kroky kritizovat, nicméně prostor k tomu všemu mu nevytvořil nikdo jiný než odstupující Nečasova vláda.

Petr Nečas začínal s koalicí čítající 118 hlav, nyní má 100 a kdoví jestli. To, jakým způsobem se o svoji většinu sám připravil, vejde do historie.

Naše republika má devadesátiletou tradici volby prezidenta republiky parlamentem. Byla to Nečasova vláda, kdo navzdory mnoha upozorněním, varováním a protestům naskočil na populistickou všelidovou vlnu a prosadil přímou volbu. Nyní se Nečas a spol. diví, že přímo zvolený prezident se chová jako přímo zvolený prezident.

Byla to Nečasova koalice, kdo se nedokázal dohodnout na společném pravicovém prezidentském kandidátovi. Eurohujerský, potažmo pravoláskovní Karel Schwarzenberg jím při vší úctě nebyl. Nemalá část pravicových voličů pak v druhém kole raději volit vůbec nešla nebo volila dle nich menší zlo. Zlo v podobě Miloše Zemana. Slůvko "zlo" je ovšem třeba zdůraznit.

Byla to Nečasova vláda, kdo ve své praxi popřel základní postuláty pravicové politiky, když díry v rozpočtu lepila za pomoci zvyšování daní. Efekt to stejně nepřineslo, jen další rozkol v pravicovém táboře a hlavně uvnitř ODS.

Byla to Nečasova vláda, kdo legislativní normy nejvyšší důležitosti, neb s dlouholetým přesahem za horizont jejího vlastního vládnutí (důchodová reforma, církevní restituce), protlačil parlamentem silově většinou jediného hlasu a bez zásadní podpory veřejnosti.

Byla to Nečasova vláda, kdo populisticky naskočil na mantru boje proti korupci a kmotrům. Namísto alespoň částečného odstranění samotné podstaty korupce, kterou je příliš velká role státu, ovšem pouze vypustila mocichtivé policejní plukovníky a prokurátorské hyeny. Je to vskutku "kouzlo" nechtěného, že v tlamě krvežíznivé potvory jako první namnoze skončili ti, kteří opravdu chtěli s korupcí něco udělat. To by ovšem nesměli vyhánět čerta ďáblem.

Pravicovou politiku nahradil mocenský machiavelismus, zcela se z ní vytratil její ideový fundament. Poptávka po pravicové politice přitom nezmizela. Její věrozvěsti by ovšem neměli zapomínat, že nestačí mít svoji pravdu, ale že je také třeba o této pravdě přesvědčit veřejnost či alespoň její podstatnou část. Právě o tom je demokracie. V téhle disciplíně je prezident zatím lepší. Nic více, nic méně.

Výkřiky o tom, že Zeman je fašista, jsou směšné. Zeman je jen velký a samozřejmě že také setsakra bezskrupulózní politický hráč. Protivníci mu poskytli prostor a on toho využívá. Zastavit jej může pouze jiný velký hráč. Najde se?