Krátký komentář k výsledkům voleb

1. Výsledek voleb znamená naprosto bezprecedentní výprask pro Miloše Zemana a pro Václava Klause - je to naprosté fiasko.

1.1.1. Miloš Zeman by měl zvážit, zda je vůbec únosné, aby dál setrvával ve funkci prezidenta republiky, a to vzhledem k tomu, jak obrovský politický kapitál Miloš Zeman do SPOZ investoval, jak vehementně ji podporoval ve volební kampani a zejména vzhledem k tomu, že jde o stranu, která s osobou Miloše Zemana stojí a padá a jako "jeho" je vnímána.

1.1.2. I pokud Miloš Zeman ve funkci prezidenta republiky setrvá a nevzdá se jí podobně, jako tak učinil jeho velký politický vzor Charles de Gaulle, když v roce 1968 neuspěl v jinak relativně bezvýznamném referendu, stále bude výsledek sněmovních voleb znamenat, že Zemanova podpora od okamžiku, kdy byl zvolen, velmi poklesla, resp. nikdy nebyla tak vysoká, jak se Miloš Zeman snažil tvrdit - nyní se potvrzuje, že velká část hlasů pro Miloše Zemana ve 2. kole prezidentských voleb byly především hlasy proti Karlu Schwarzenbergovi (např. ten můj a řady mých kolegů a kolegyň). Pokud se nyní Miloš Zeman nevzdá funkce prezidenta republiky, měl by alespoň své prezidentské pravomoci začít využívat mnohem uměřeněji, než dosud - jeho mandát přímo zvoleného prezidenta je nyní viditelně slaboučký.

1.1.3. Neúspěch Miloše Zemana znamená relativní úspěch pro Bohuslava Sobotku - dopadl ve volbách výrazně lépe, než prezidentova SPOZ.

1.2. Strana Hlavu vzhůru sice zřejmě hodně nafoukla skutečnou podporu, jaké se těšila od Václava Klause, nicméně to nic nemění na faktu, že především jako taková byla vnímána. Návrat Václava Klause do politiky tak Jana Bobošíková definitivně odsunula do říše chimér. Václav Klaus, chtěl-li se vrátit do politiky, udělal chybu, že už předem vyloučil svoji kandidaturu do Evropského parlamentu v příštím roce. ODS naopak neudělala chybu, když s jeho jménem svou kampaň nespojila.

2. ČSSD, ANO a KSČM jsou vesměs ochranitelské strany a jejich voliči jsou vesměs z jedné líhně frustrovaných lidí věřících v paternalismus, nevěřících v sebe sama (často oprávněně) a doufajících v péči státu, v řád a pořádek. Takových dnes máme požehnaně, a není proto divu, že tyto tři politické subjekty společně jako jediné mají ústavní většinu. Mimochodem, socialistické Československo se svým hospodářským monopolem bylo fakticky také jednou velkou firmou s centrálním řízením.

3. Velké blahopřání KDU-ČSL, že se vrací tam, kam patří a vždy patřila.

4. Velká úleva, že se tamtéž nevracejí Zelení s jejich snahou zbořit vše, na čem stála evropská civilizace po staletí, a vnutit nám zcela nový svět, ve kterém se všichni povinně budeme mít rádi a dělat jen ty správné věci. Distancovat se od Martina Bursíka a vsadit na Ondřeje Lišku byla chyba.

5. Malé blahopřání Svobodným a Pirátům. Malé proto, aby neusnuli na vavřínech. Tyto dvě strany by spolu měly začít víc mluvit - nedostaly se sice do Sněmovny, ale jejich podpora stále a bez výkyvů roste, tyto strany rostou a vyrostou. Právě jim může patřit budoucnost, až vlna kolektivního šílenství začne opadávat.

6. Speciálně pro Svobodné pak platí, že dobrý program a neprůstřelná logika nestačí - ve volbách hraje klíčovou roli cit, protože jím se řídí většina voličů.