Tak máme za sebou maraton oslav 100. výročí našeho státu, který je jiným státem, než jak byl tehdy založen, ale je náš. Mnoho bylo napsáno v tisku či zobrazeno v TV výborného, dobrého, ale také průměrného, jak už to tak bývá. Pro mě bylo jistým mírným zklamáním očekávané ztvárnění příběhu Aloise Rašína, kde jsem postrádal zcela opomenuté téma jeho těžkého boje o podobu odluky měny a restriktivní měnové a devizové politiky v novém státě. Ale to je subjektivní. Spíše tragické byly relace OVM v ČT, ale to už je skoro taková „ochranná známka“, takže škoda slov.
Očekávané bylo, že se o objeví spousty moudrých, přemoudřelých a patřičně rozhořčených hlasů o nominantech na vyznamenání udělovaných presidentem Milošem Zemanem. A jako vždy to byl velký kabaret. To proto, že vlastně s tím stojí a padá tato země, zde vrcholí hrůznost presidentování Miloše Zemana, který dělá této zemi jen a jen ostudu. Hlavně v zahraničí.
Tak pokud jde o zahraničí, a to i ono velmi blízké, tomu je tak nějak presidentská kariéra Miloše Zemana víte kde... Dřevní zápaďáci v médiích i v politice v zahraničí jej označují za populistu a to je pro něho spíše vyznamenání. Miloš Zeman je jiný, jde proti proudu v lecčems a já jsem si jist, že to není nic špatného. Naopak, je to jen dobře. Má svůj názor, stojí za Izraelem, je jednoznačně proti Palestincům a jejich ochráncům, protože to jsou hrobaři míru. Naprosto zbytečně se mu vytýká, že rozděluje a nespojuje. Spojuje kramle nebo vrut či šroub a spojuje politik bez názoru a páteře. Například Andrej Kiska, slovenská hlávka státu je pravým opakem Miloše Zemana a máte dojem, že spojuje slovenskou veřejnost? Ale kdeže - nějaká ta půlka Slováků ho má také plné zuby či ho prostě nemusí. President tady není pro všechny, protože kdo je pro všechny, je na dvě věci. Není tady proto, aby spojoval, ale aby dělal svoji práci a vyjadřoval také něco nad obvyklý politický provoz. Kdo je presidentem pro všechny, je bez chuti a bez zápachu, takže špatně poživatelný pro všechny. Jestli někdo rozděluje tuto společnost, tak jsou to odpůrci Miloše Zemana. Ti nenávidí každého z nás, kdo jsme si dovolili nevolit smutného rytíře Jiřího Drahoše. Voliči v senátních volbách mu sice dali do vany gumovou kačenku hned v prvním kole, aby si zahojil bebíčko, ale to nic nemění na tom, že byl v presidentských volbách hrozný. Vůbec nechápu, proč do toho tento vzdělanec vůbec šel. O tom by měl napsat knihu.
Jak vehementně se ale mnozí pustili do Miloše Zemana. Tradičně pubertálně předvídatelný Jan Farský, který zřejmě kvůli Miloši Zemanovi vůbec nespí a jíst mu nechutná, o pití nemluvě. Je to na něm také vidět. Jistě ne pubertální jsou extempore Miroslava Kalouska nebo Miroslavy Němcové, kteří oba - způsobem neodpovídajícím jejich věku a zkušenostem - se doslova ujímají na Miloši Zemanovi, a že ten se dobře baví, je naprosto jisté. Já tomu nerozumím, je to zoufalé a nepochopitelné. U obou jde do jisté míry o obsesi a měli by s tím opravdu něco dělat.
A tak nakonec téměř bez relevantních komentářů od politických špiček jsme si vyslechli projev presidenta na Hradě. A za ten by mohl a měl být pochválen, leč nebude. On to přežije. Ale už teď se bojím, kdo bude jeho nástupcem. Po třech velkých a ve všech případech (to zdůrazňuji) v mnohém kontroverzních politických postavách v této funkci, Václavu Havlovi, Václavu Klausovi a Miloši Zemanovi, už nyní tuším, že čtvrtý president samostatné republiky bude nějaký tragéd - bude totiž pro všechny. Já nikoho dobrého nevidím, a že se ohlížím. Pak, a to prorokuji, budeme ještě s láskou vzpomínat i na Miloše Zemana, jaká že to byla těžká váha v politice.
A takhle my tady žijeme.